Analýzy, komentáře

Boj o záchranu bosenských řek

Zde jsou řeky ještě řekami

Balkánské řeky patří k přírodním klenotům Evropy. Členitý terén vytváří podmínky pro morfologicky nesmírně pestré vodní toky a jejich nivy. Od krasových útvarů, romantických soutěsek a vodopádů, přes větvící se a divočící řeky vytvářející široká řečiště se stěrkovými lavicemi až po meandrující nížinné toky s přilehlými mokřady a s přímořskými i vnitrozemskými deltami, balkánské řeky nám stále ještě předvádějí, jakých divů je nespoutaná příroda schopna.

Pestrá morfologie a minimální ovlivnění lidskou činností jsou předpokladem pro vysokou biodiverzitu. Balkánské řeky hostí až 69 endemických druhů ryb; vyskytuje se zde 28 % z ohrožených druhů evropských sladkovodních ryb a až 40 % sladkovodních druhů měkkýšů [Obr. 1].

Obr. 1 Prameny řeky Sány. Jen několik kilometrů po proudu probíhá výstavba vodní elektrárny Medna, kterou investuje rakousko-německá společnost Kelag. Foto Majda Slámová

Bosenské řeky patří k těm nejkrásnějším. Většina z nich náleží k povodí Sávy (přítok Dunaje), část plyne přímo do Jaderského moře. Podle hydromorfologického posouzení lze považovat až 32 % z celkové říční sítě (cca 4 000 km) za toky v přírodním nebo přírodě blízkém hydromorfologickém stavu a 55 % ve stavu mírně až středně modifikovaném. Pouze 6 % toků je výrazně a 7 % silně modifikovaných. Vysoký stupeň přirozenosti se také odráží v hodnocení významu pro ochranu přírody. Až v 52 % jsou přírodní hodnoty říční sítě hodnoceny jako velmi vysoké, v 37 % jako vysoké, pouze ve 4 % nízké a 7 % tvoří umělé nádrže [Obr. 3].

 

Obr. 3 Vodní elektrárna na řece Ugar. Provozovatel nedodržuje minimální ekologické průtoky. Foto Majda Slámová

Ohrožení

Jak dlouho tento unikátní stav vydrží, je ovšem otázka. Ani Bosně a Hercegovině se nevyhnul problém celého Balkánu – masívní výstavby vodních elektráren. V Bosně a Hercegovině je v současné době připravováno více než 300 nových hydroelektráren, což je při celkové délce říční sítě 4 000 km ohromující počet.

Můžeme diskutovat o dopadech na migrační prostupnost, hydromorfologický stav, pestrost biotopů a biodiverzitu, nejnázornější je však srovnání současného stavu a stavu po realizaci navrhovaných projektů. Uskuteční-li se plány na výstavbu tří set vodních elektráren, navrhovaných v kaskádě se vzdáleností mezi jednotlivými stupni často jen několik kilometrů, změní se přírodní toky v technické dílo – soustavu nádrží, tunelů a kanalizovaných úseků. Například u řeky Bosny se kromě výstavby elektráren plánuje i souvislá regulační úprava, při které se současné až 200 m široké řečiště zúží na pouhých 30 m.

Investoři vodních elektráren užívají řadu triků, jak obelstít proces EIA. Uvádějí např. v dokumentaci nižší instalovaný výkon, aby se vyhnuli nutnosti dokumentaci EIA vůbec zpracovávat, a pak při stavbě výkon zvýší na původně zamýšlenou hodnotu. Jedním z nejvýraznějších nedostatků dokumentů EIA je, že neposuzují kumulativní účinky záměrů. Pomáhá jim v tom chaos administrativně roztříštěné federace Bosna a Hercegovina, kdy v zemi s 3,5 milióny obyvatel existuje až 14 ministerstev životního prostředí.

Varovnou předzvěstí budoucí devastace jsou dopady již instalovaných elektráren. Slabá kontrola umožňuje provozovatelům zcela ignorovat uložené podmínky, včetně minimálního průtoku. Některé ovlivněné úseky již zcela vysychají, což má dopady již nejen na přírodu, ale i na dostupnost vody pro místní obyvatelstvo.

Místní komunity proti elektrárnám

Rizika spojená s rozvojem hydroelektráren si začínají uvědomovat i místní obyvatelé a na mnoha místech se ve velkých počtech staví proti plánované výstavbě. Právě v těchto dnech (psáno na konci srpna) protestují stovky lidí v obci Kruščica ve střední Bosně, aby zabránili výstavě dvou malých vodních elektráren na řece stejného jména. Obyvatelé Kruščice jsou na místě výstavby nepřetržitě už od začátku srpna a nemají v plánu se vzdát, přestože jejich shromáždění bylo nedávno velmi násilným způsobem rozehnáno policií [viz mapa].

Přestože místní komunity stále více využívají právních nástrojů a možností zapojovat se do rozhodování o svém prostředí, zůstává fyzická blokáda často jedinou možností, jak se domoci zákonných práv. V nedaleké Fojnici blokovali občané vstup strojů do říčního koryta nepřetržitě dnem i nocí po dobu těžko představitelných 325 dnů, a to včetně vánočních svátků. Řeku se jim nakonec podařilo zachránit a nelegální výstavbu dvou hydroelektráren, kterým chyběla potřebná povolení, odvrátit. Za suplování vládní práce ale nebyli odměněni, nýbrž potrestáni pokutou ve výši 3000 eur.

Místní lidé se ve skutečnosti domnívají, že řeky nejsou věci, že řeky nejsou něco, co by nemělo být chráněno. Považují je za živé bytosti, a podle toho s nimi zacházejí.

Balkánské řeky nedáme

Na ochranu řek Bosny a Hercegoviny se začala v minulém roce formovat neformální koalice, která sdružuje občanské iniciativy i jednotlivce a jejímž cílem je zastavit boom výstavby vodních elektráren a upozorňovat na problém i za hranicemi balkánských zemí. Zakládajícím členem koalice je bosenské Centrum pro životní prostředí [4], díky jehož dlouholeté kampani byl před vodními elektrárnami zachráněn mimo jiné i kaňon divoké řeky Hrčavka v národním parku Sutjeska. Partnerem koalice je i česká nevládní organizace Arnika, která pracuje v Bosně a Hercegovině již čtvrtým rokem [5] a snahy bosenských aktivistů dlouhodobě přímo podporuje.

O kráse a ohrožení balkánských řek se v České Republice zatím příliš nemluvilo, proto Arnika v září spouští kampaň „Balkánské řeky nedáme“, aby toto důležité téma představila i české veřejnosti. Kampaň je možné podpořit na webových stránkách http://arnika.org/reky.