Editorial

2/2024

Vážené čtenářstvo,

jak se vám vlastně líbí oslovení „čtenářstvo“? Určitě máte na jeho používání svůj názor, který se odvíjí od vašich zkušeností a postojů. Jisté je jedno – budeme se s ním setkávat stále častěji. A vysvětlení je jednoduché: přicházejí generace, které to považují za příznivější a nediskriminující formu oslovení.

V ochraně přírody jsme na tom podobně. Mnohdy trváme na tradičních postupech, ať už z dobrých, vědou a empirií ověřených, důvodů nebo prostě ze zvyku. To, co potřebujeme, je otevřít se pohledu nastupující generace ochranářů, kteří se budou o přírodu starat mnoho dalších desetiletí. Je tedy skvělé, že v aktuálním čísle časopisu můžeme nahlédnout do jejich myšlenek, nechat se inspirovat i ohromit, jakým směrem i díky nim vývoj nejspíš půjde.

Podařilo se sehnat pohledy mnoha mladých osobností s odlišnými zájmy, které ale spojuje chuť pomáhat přírodě. Karolina Mikslová se již zapojila do světa státní ochrany přírody, B. R. Fiala úspěšně kombinuje entomologii a ochranu městské přírody, Jindřich Prach zase geobotaniku s detailním vhledem do problematiky velkoplošných chráněných území, Zuzana Holubová má zkušenosti s tuzemskými ale také mezinárodními ochranářskými projekty.

Aktivně k ochraně přírody přispívají v rámci neziskového sektoru bratři Trávníčkové, Vojtěch Koštíř nebo Josef Rutterle coby správce ptačího parku. Velmi zajímavý je i pohled Prokopa Pitharta, který pozorně sleduje přírodu nejen přes objektiv svých kamer a fotoaparátů.

Zkrátka všechny články stojí za přečtení a za zamyšlení. Užijte si to!