Analýzy, komentáře

Českosaské Švýcarsko na seznam přírodního dědictví UNESCO?

Spolu s tím, jak na seznamu UNESCO neustále přibývá kulturních, přírodních nebo smíšených památek, roste adekvátně i potřeba důsledně dbát na jejich reprezentativní výběr a na zachování vy­sokého standardu kvality. Tendence ke značnému nárůstu nominací v posledních letech, a s tím logicky spojený nárůst zamítnutých nominací, vedly Výbor pro světové dědictví (World Heritage Com­mittee) k formulaci Globální strategie pro vyvážený, reprezentativní a důvěryhodný Seznam světového dědictví (Global Strategy for a Balanced, Representa­tive and Credible World Heritage List). Tato strategie zajišťuje, že seznam i v bu­doucnu bude zahrnovat skutečně pouze nejvýznamnější světové kulturní a přírodní památky. Tím je ovšem zároveň ztížen přístup zejména pro potenciální evropské lokality, neboť ty představují společně s ruskými lokalitami téměř polovinu dosud zapsaných lokalit na seznam. V případě potenciálních lokalit přírodního dědictví je tato situace navíc ztížena skutečností, že Evropa představuje kon­tinent s největším ovlivněním přírody lid­skou kulturou, takže ve srovnání s jinými kontinenty zde nacházíme jen zlomek nedotčených nebo velmi málo dotčených přírodních území. To je i důvodem, proč Česká republika nemá dosud na seznamu UNESCO zapsanou ani jednu přírodní památku.

Jednou z často diskutovaných lokalit je v této souvislosti Českosaské Švýcarsko. Aby bylo možné do určité míry uzavřít dlouholeté diskuse na toto téma a uvést na pravou míru různé pochybnosti o reálných šancích, resp. vhodnosti nominace, proběhla ve dnech 12. - 18. září 2014 v Českosaském Švýcarsku ex­pertní návštěva prof. Paula Williamse (na základě doporučení IUCN) k tématu posouzení reálných šancí úspěšné nomi­nace Českosaského Švýcarska na seznam světového přírodního dědictví UNESCO.

Akci organizačně zaštítily Ministerstvo životního prostředí, Ústecký kraj, Landrat­samt Pirna, Správa NP České Švýcarsko a České Švýcarsko, o.p.s. Motivem akce bylo získat nezávislý názor světového experta v oblasti geologie. Paul Williams pochází z Anglie, většinu produktivního věku však působí na univerzitě v Auck­landu na Novém Zélandě a zúčastnil se řady obdobných misí pod patronátem or­ganizace UNESCO.

Odborný doprovod akce zajistila Správa NP ve spolupráci s experty z akademických pracovišť v ČR i Sasku. Součástí programu byla návštěva nejen význam­ných míst Českosaského Švýcarska (Pravčická brána, soutěsky Kamenice, Vy­soký Sněžník, Tiské stěny, Bastei, Großer Winterberg, Königstein aj.), ale také přednášky a diskusní semináře k tématu světového dědictví UNESCO a k pískov­covým oblastem.

Akce byla úspěšná v tom smyslu, že se ukázalo, jak užitečný je vnější a nezávis­lý pohled světově uznávaného experta, který pomohl ukázat silná místa och­rany přírody v Českosaském Švýcarsku (kvalitní příhraniční spolupráce, komu­nikace s obcemi a veřejností aj.), stejně jako limity, které případná nominace Českosaského Švýcarska mezi přírodní památky světového dědictví UNESCO zjevně má. Tyto poznatky a zkušenosti mohou být velmi užitečné pro další úvahy a umožní vyhnout se situaci, kdy by bylo vynakládáno rozsáhlé úsilí a prostředky směrem, který by však neměl výraznou naději na úspěch.

Z oficiální zprávy zaslané prof. Williamsem po ukončení expertní mise vy­plývá, že naděje na úspěšnou nominaci Českosaského Švýcarska jako přírodní památky UNESCO je okrajová („mar­ginal“), a to zejména s ohledem na skutečnost, že na seznamu UNESCO již figuruje řada pískovcových oblastí, často velmi spektakulárních dimenzí. Pokud by vůbec měla být nominace Českosaského Švýcarska uvažována, pak ve formě sé­riové lokality, která by zahrnovala nejen vybraná místa Českosaského Švýcarska, ale i dalších pískovcových území v rámci geologické jednotky tzv. české křídové pánve (severní polovina Čech s přesahy na saskou a polskou stranu).

Výsledky plynoucí ze zprávy prof. Wil­liamse jsou tak ve shodě se „Studií po­souzení potenciálu a vhodnosti nominace přírodních památek České republiky“ (Härtel et Sukeníková, eds., 2010), kterou na základě zadání MŽP zpracovala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR. Tato studie konstatovala, že v případě lokality „Pískovcová území české křídové pánve“, tedy včetně Českosaského Švýcarska, je šance úspěšné nominace nízká, a to nejen z důvodu, že této lokalitě konkuruje existence řady dalších význam­ných přírodních památek na seznamu UNESCO, chránících obdobný pískovcový fenomén, ale také proto, že zde hrozí střet současného poměrně intenzivního rekonstrukčního managementu v lesích NP České Švýcarsko s konzervativním přístupem ochrany přírodních památek UNESCO.

Jako možné alternativy zařazení Česko-saského Švýcarska s podstatně vyšší šancí na úspěch je v reportu prof. Williamse uve­dena kategorie Geopark UNESCO a kategorie Biosférická rezervace UNESCO, která již byla před časem ochranou přírody uvažována a je v ČR dobře zakot­vena (celkem šest biosférických rezervací UNESCO v ČR). Diskuse se tedy vrací zpět na expertní úroveň, protože bez jasné od­borné argumentace, která by byla schopna doložit, čím je geologický příběh Českosaského Švýcarska ojedinělý ve srovnání s jinými pískovcovými oblastmi světa, nemá záměr nominace další perspektivu. Rozhodování o dalším postupu by pak mělo být vedeno v prvé řadě na úrovni státních orgánů (ministerstev) příslušných zemí, až posléze v součinnosti s regionem. Je totiž zcela zřejmé, že bez participace německé, případně polské strany nemá další diskuse o záměru smysl.