Analýzy, komentáře

Simon et al. (2015): The status of freshwater pearl mussel in the Czech Republic: Several successfully rejuvenated populations but the absence of natural reproduction. Limnologica 50: 11-20

Stav populace perlorodky říční v Česku

Současná početnost perlorodky říční je na 1 % historických hodnot, zcela už vymřela ve středních a nižších polohách. Ohrožuje ji hlavně průmyslové a komunální znečištění vod, intenzivní zemědělství a lesnictví. Její životní prostředí bylo a je ovlivňováno úpravami toků a stavbou přehrad. Velký tlak způsobený lidským hospodařením vedl k tomu, že poslední početně významná kohorta přirozeně se rozmnožujících perlorodek vznikla před 30 - 40 lety. Perlorodka je proto u nás považována za kriticky ohroženou. Od roku 1984 probíhají reintrodukční projekty zaměřené buď na infikování hostitelských ryb v přírodě, nebo jsou vypouštěny 3 - 5 leté polouměle odchované perlorodky. Pouze druhý postup vedl k tomu, že se již dnes vynořují z říčních nánosů noví subadulti. Bohužel za posledních 25 let u ní není potvrzena přirozená reprodukce. Pro ochranu perlorodky je tedy zásadní obnova oligotrofních toků, aby se přirozené rozmnožování mohlo zase rozběhnou.

Lososova et al. (2015): Alien plants invade more phylogenetically clustered community types and cause even stronger clustering. Global Ecology and Biogeography 24: 786-794

Invazní rostliny lépe invadují do prostředí, kde mají příbuzné

Na základě údajů z 88 typů rostlinných společenstev, obsahujících celkem 2306 druhů rostlin, z nichž 275 byly neofyty, se zjistilo, že invaze nově příchozích druhů je snadnější v prostředí, kde se vyskytují velké skupiny druhů příbuzných nováčkovi. Z toho důvodu jsou častější invaze na loukách porostlých hlavně travami nebo ostřicemi, než třeba na druhově bohatších loukách nebo v lesích. Příčinu odborníci spatřují ve sdílených vlastnostech, které předurčují dané druhy k životu ve stejném typu prostředí.

Klečková et al. (2015): Quantitative evidence for spatial variation in the biennial life cycle of the mountain butterfly Erebia euryale (Lepidoptera: Nymphalidae) in the Czech Republic. European Journal of Entomology 112: 114-119

Synchronizace výskytu dospělců okáče rudopásného v pohořích a mezi nimi

 Okáč rudopásný je horský motýl, který stejně jako jiné horské druhy hmyzu často prochází dvouletým vývojem. U mnoha takových druhů bezobratlých jsou larvy schopny synchronizovat svůj vývoj mezi pohořími, a tak dochází k erupci početnosti daného druhu každé dva roky. V případě České republiky a okáče rudopásného byla taková synchronizace zaznamenána v rámci Šumavy a Jeseníků, ovšem na Šumavě v sudých letech a v Jeseníkách v lichých. V Krkonoších k žádnému cyklování nedochází. Autoři uzavírají, že v plochém terénu synchronizace funguje alespoň v rámci pohoří. Posun našich dvou pohoří vůči sobě je zřejmě způsoben interakcemi s parazitoidy larev nebo je důsledkem rozdílné postglaciální historie lokalit okáče.

Matteo Dainese et al. (2015): Different effects of elevation, habitat fragmentation and grazing management on the functional, phylogenetic and taxonomic structure of mountain grasslands. Perspectives in Plant Ecology, Evolution and Systematics 17: 44-53

Jak ovlivňuje pastva různé úrovně rostlinné diverzity?

Nadmořská výška, fragmentace prostředí a intenzita pastvy jsou fenomény, které silně ovlivňují funkční, fylogenetickou i taxonomickou skladbu rostlinných společenstev. Ovšem každý z nich může působit v jiném prostorovém měřítku. Ve výzkumu zaměřeném na farmy v italských Alpách se zjistilo, že pouze funkční diverzita je závislá na všech třech zmíněných fenoménech. Druhová diverzita ve větším měřítku byla závislá na fragmentaci prostředí, zřejmě díky limitům daným možností migrací druhů. Na jemnější škále byla taxonomická skladba závislá na intenzitě pastvy. Ze studie vyplývá, že biodiverzita je závislá na širokém spektru faktorů působících v různém měřítku, a je proto potřeba tyto environmentální ukazatele lépe hodnotit nejen ve vztahu k ochranářským snahám.

Adámek et al. (2015): Forest fires within a temperate landscape: A decadal and millennial perspective from a sandstone region in Central Europe. Forest ekology and management 336: 81-90

Vývoj středoevropských jehličnatých lesů pod taktovkou ohně

Oheň je důležitou silou řídící dynamiku jehličnatých lesů nejen ve Skandinávii, ale i ve střední Evropě. Z výsledků paleoekologického výzkumu i současných lesnických dat z Českého Švýcarska vyplývá, že lesní požáry, způsobené ať už bleskem nebo člověkem, ovlivňují bory už minimálně od subatlantiku. Na jejich frekvenci má vliv jak topologie, tak množství rostoucích borovic. Ani současné lidské osídlení a turistická atraktivita Českého Švýcarska nesnížila množství požárů, jejich průměrná četnost je teď dva ročně. Příčina požáru nebyla v 83 % případů uvedena, v 10 % byl požár způsoben otevřeným ohněm, ve 4 % cigaretou a ve 3 % bleskem. Z managementového hlediska je tedy potřeba oheň považovat za přirozený proces, který formoval a nadále formuje složení vegetace v našich jehličnatých lesích.

Inger et al. (2015): Common European birds are declining rapidly while less abundant species‘ numbers are rising. Ecology Letters 18: 28-36.

Status běžného druhu není zárukou imunity před úpadkem a vyhynutím

Většina ochranářského úsilí je zaměřena na podporu vzácných druhů. Ovšem při analýze třicetiletých populačních trendů 144 druhů ptáků bylo zjištěno, že v současnosti vzácnější druhy přibývají, kdežto mizí druhy běžné. Ty přitom mají větší význam z hlediska fungování ekosystémů. Ochranářské snahy by se tedy měly zaměřit i na tyto druhy. Možnými cestami je restrukturalizace agro-environmentálních dotací a věnování větší pozornosti městským ekosystémům a zelené infrastruktuře.

Šálek et al. (2015): Changes in home range sizes and population densities of carnivore species along the natural to urban habitat gradient. Mammal review 45: 1-14

Některé šelmy si oblíbily město

Města představují pro mnoho druhů zajímavou alternativu tradičního životního prostředí. Přizpůsobují se jim i šelmy. V rozsáhlé analýze 411 článků věnujících se středně velkým šelmám v přirozených i městských podmínkách bylo zjištěno, že pět z osmi druhů má menší home range (liška, kojot, jezevec, mýval, rys červený; město nemá vliv na velikost home range u skunka, lišky šedé, kuny skalní) a tři z šesti druhů mají vyšší početnost ve městech (liška, kojot, mýval). Některé druhy se dokáží velmi době městskému prostředí přizpůsobit jak svým chováním, tak dalšími biologicko-ekologickými charakteristikami a rozšířit tak výrazně svou niku.