Analýzy, komentáře

Zeppenfeld T., Svoboda M., DeRose R. J., Heurich M., Mueller J., Čížková P., Starý M., Bače R., Donato D. C. (2015): Response of mountain Picea abies forest to stand-replacing bark beetle outbreaks: neighbourhood effects lead to self-replacement. Journal of Applied Ecology 52 (2): 1402-1411

Kůrovec podporuje výskyt smrku

Velké disturbance, způsobené například vysokým nárůstem populace lýkožrouta smrkového, řídí vývoj lesního ekosystému. Ovšem stále máme málo informací o tom, jak probíhá přirozená obnova po takové erupci. Vědci z Německa a Česka na Šumavě sledovali, jak bude na místech, kde uhynulo více než 99 % vzrostlých stromů, postupovat rekolonizace. Výzkum probíhal na 615 lokalitách o rozloze více než 7 000 ha po dobu 15 let. Ukázalo se, že pionýrské a listnaté dřeviny převládly jen na některých místech, a to v období tak prvních tří let od úhynu porostu. Pak opětovně převládl smrk, a to o to víc, pokud se v okolí nacházely jiné smrkové porosty. Kůrovec tedy v dlouhodobém horizontu podporuje výskyt svého hostitele. Na studovaných lokalitách přirozeně vznikala široká škála čistě smrkových i smíšených porostů. Samovolná obnova může být považována za velmi efektivní způsob znovu zalesňování.

Petřík J., Petr L., Sabatová K., Doláková L., Lukšíková H., Dohnalová A., Chadimová L., Blaško D., Milo P. (2015): Reflections of Prehistoric and Medieval human activities in floodplain deposits of the Unanovka Stream, South Moravia, Czech Republic. Zeitschrift fur Geomorphologie 59 (3): 393-412

Vývoj nivy Únanovky od neolitu

Při výzkumu nivních sedimentů povodí Únanovky (Znojemsko) se ukázalo, že samotná niva vznikla na začátku neolitu, kdy se písčité a organické sedimenty začaly ukládat na štěrkopískové lavici. V okolí se vyskytoval listnatý les. Od pozdního neolitu se v náplavách začaly objevovat stopy ukazující na to, že se v okolí provozovalo zemědělství. Na začátku středověku okolní vegetace měla ruderální charakter, dominovala zde olše. Od pozdního středověku eroze a akumulace v toku vzrůstá.

Jandová K., Dostál P., Cajthaml T., Kameník Z. (2015): Intraspecific variability in allelopathy of Heracleum mantegazzianum is linked to the metabolic profile of root exudates. Annals of Botany 115 (5): 821-831

Variabilita v produkci alelopatických látek je větší vnitrodruhově než mezidruhově

Alelopatie je jev, kdy jedna rostlina může ovlivňovat výskyt a růst jiné rostliny produkcí chemických látek. Jev je studován sporadicky, ale uvažuje se o něm jako o jednom z fenoménů ovlivňujícím úspěšnost invaze některých druhů. V této studii byla sledována vnitrodruhová variabilita v produkci alelopatických látek u bolševníku velkého a jejich efekt na jitrocel kopinatý a huseníček rolní. Ukázalo se, že největší variabilita v produkci alelopatických látek je v rámci jednotlivých populací bolševníku. Jednotlivé chemicko-metabolické profily ovlivňovaly klíčivost jitrocele kopinatého různě. Při výzkumu alelopatie je tedy potřeba dbát na vnitrodruhovou variabilitu a celkově by se mělo alelopatii při studiu interakcí rostlina – rostlina věnovat více pozornosti.

Těšitel J., Fibich P., de Bello F., Chytrý M., Lepš J. (2015): Habitats and ecological niches of root-hemiparasitic plants: an assessment based on a large database of vegetation plots. Preslia 87 (2): 87-108.

Kde hledat a chránit poloparazity?

Rostlinní poloparazité představují klíčové druhy především travních ekosystémů v mírném pásu. Jedná se o fotosyntetizující rostliny, které v podzemí parazitují na kořenech jiných, ze kterých takto získávají vodu a minerální látky. Na základě České národní fytocenologické databáze bylo stanoveno, v jakých společenstvech rostou kteří poloparazité, a na základě habitatových modelů, klimatických charakteristik, Ellenbergových indikačních hodnot a LHS strategií (charakteristika používaná ve vegetační ekologii, která pracuje s popisem listu, výšky a semen daného druhu) byla provedena analýza výskytu těchto druhů v celé České republice. Výskyt poloparazitů a počet jejich druhů je nejvyšší v přirozených a polopřirozených travních porostech. Výskyt je relativně vysoký i v lesích a křovinách, jedná se ale jen o relativně nízký počet druhů. Naprostá většina druhů se nevyskytuje v extrémních habitatech, kde je vysoká míra stresu a/nebo disturbancí a ve vlhkých, živinami bohatých stanovištích, kde dominují rychle rostoucí druhy přizpůsobené na vysokou nadzemní konkurenci mezi jedinci. Odpovídá to ekofyziologickým omezením poloparazitismu, jehož výhodou je přístup k podzemním abiotickým zdrojům (takže tyto musí být omezené), ale zároveň je náročnější než neparazitický způsob života (a tedy potřebuje nestresové prostředí, které by druh omezovalo ještě víc). V praxi se ukazuje, že poloparazitické druhy mohou být využity při péči o travní společenstva v rámci ekologie obnovy.

Moravcová L., Pyšek P., Jarošík V., Pergl J. (2015): Getting the Right Traits: Reproductive and Dispersal Characteristics Predict the Invasiveness of Herbaceous Plant Species. PLoS One 10 (4): e0123634

O invazivnosti rostlin rozhodují druhové charakteristiky

Mnohodruhové analýzy hledající vlastnosti důležité pro invazivnost rostlin mnohdy postrádají charakteristiky, které mohou být zásadní, ovšem nebývají k dispozici pro tak širokou škálu druhů. Proto autoři provedli menší analýzu, do které zahrnuli 93 bylin, které se v Česku objevily po roce 1500. Popsali je 20 charakteristikami souvisejícími s reprodukcí a šířením, a dále pak vlastnostmi, o kterých se již ví, že úspěch invaze ovlivňují, jako jsou výška, doba přítomnosti na území apod. Tímto se snažili vysvětlit jejich invazivnost a dominanci ve společenstvech. Ukázalo se, že biologické vlastnosti celého životního cyklu, od rozmnožování (produkce semen) po šíření (vlastnosti propagulí, těles, kterými se druh šíří) a konkurenceschopnost vůči dalším rostlinám (výška) hrají zásadní roli určující úspěšnost dané invaze. Žádný efekt ale neměla taxonomická příslušnost testovaných druhů. Je tedy potřeba hodnotit nebezpečí invaze nových druhů na základě jejich druhových charakteristik, nikoliv klasifikace.

Dufková L., Straková P., Širmařová J., Salát J., Moutelíková R., Chrudimský T., Bartonička T., Nowotný R., Růžek D. (2015): Detection of Diverse Novel Bat Astrovirus Sequences in the Czech Republic. Vector-borne and Zoonotic Diseases 15 (8): 518-521.

Zdrojem gastroentritidy mohou být i netopýři

Astroviry jsou nejrozšířenější příčinou gastroentritidy u lidí i zvířat. Nyní byla objevena nová skupina astrovirů u zdánlivě zdravých netopýrů, což může naznačovat, že netopýři napomáhají jejich prevalenci v přírodě. Zjištěny byly celkem u devíti druhů (netopýr severní, netopýr Saviův, netopýr brvitý, netopýr vousatý, netopýr rezavý, netopýr hvízdavý, netopýr parkový/netopýr nejmenší, netopýr pestrý, vrápenec malý).