Analýzy, komentáře

Mullerová J., Pejcha V., Altman J., Plener T., Dorner P., Doležal J. (2016): Detecting coppice legacies from tree growth. PLOS ONE 11 (1): e0147205

Co nám řeknou současné stromy o minulém hospodaření?

Střední les býval převládajícím tvarem lesa ve střední Evropě až do konce 19. století. Jedná se o způsob hospodaření, kdy je většina stromů pařezena a zůstává jen pár výběrových stromů, výstavků, které se nechávají růst do výšky a následně se využívají především ve stavebnictví. Díky prosvětlování zápoje korun pařezením jsou tyto výstavky vystaveny menší konkurenci a mohou dobře a rychle růst. Informace o dávném pařezení by se ještě dnes měly dát najít v letokruzích stále existujících výstavků, kde by po rozvolnění zápoje měl být znatelný rychlý růst stromů. V této práci byly analyzovány přírůsty 117 dubů z Českého krasu a byly srovnávány s písemnými záznamy o časech pařezení. Ukázalo se, že průměrně 58 % (od 50 do 67 %) těchto uvolnění zápoje korun lze přesně datovat na základě letokruhů. Schopnost stromů reagovat na konkurenční výhodu závisela na vzdálenosti k dalším pozůstalým stromům, čím méně výstavků bylo ponecháno, tím výrazněji se zrychlil jejich růst.

Gouveia A. R., Bjornstad O. N., Tkadlec E. (2016): Dissecting geographic variation in population synchrony using the common vole in central Europe as a test bed. Ecology and Evolution 6 (1): 212 – 218

Jak velká je prostorová variabilita v cyklování početnosti hlodavců?

Cyklické nárůsty a poklesy početnosti populací některých druhů patří mezi fascinující záhady ekologie. U nás k nejznámějším patří tzv. hraboší cykly. Pro lepší pochopení mechanismů, které cykly řídí, není důležité zohledňovat jen průměrné dlouhodobé trendy, nýbrž je potřeba se podívat i na časoprostorovou variabilitu. Autoři testovali cyklování populací hraboše polního na 49 lokalitách v České republice mezi lety 2000 až 2014. Ukázalo se, že asynchronicita rostla se vzdáleností jednotlivých lokalit od sebe, ale ne s nadmořskou výškou. Soulad mezi sousedícími lokalitami klesal s rostoucím zastoupením lesů mezi těmito lokalitami (hraboši polní se lesům vyhýbají). Tato prostorová variabilita by měla být zohledňována při testování modelů vysvětlujících, proč vůbec k cyklování dochází.

Bláha M., Žurovcová M., Kouba A., Policar T., Kozák P. (2016): Founder event and its effect on genetic variation in translocated populations of noble crayfish (Astacus astacus). Journal of Applied Genetics 57(1): 99-106

Nízká genetická variabilita raka říčního v ČR

V roce 2001 byly ze tří zdrojových populací vytvořeny tři náhradní populace ohroženého raka říčního. O deset let později byl proveden genetický průzkum, který měl vyhodnotit, zda nedošlo k nežádoucím genetickým jevům v náhradních populacích. Analýza byla provedena na sedmi mikrosatelitech. V translokovaných populacích došlo k nepodstatnému poklesu genetické diverzity, ovšem nejzajímavějším výsledkem byla velmi nízká genetická variabilita ve zdrojových populacích. Navíc v nich byla objevena i vysoká míra inbreedingu, což ukazuje, že už tyto původní lokality trpí izolací a negativními jevy souvisejícími s malými populacemi.

Jersáková J., Spaethe J., Streinzer M., Neumayer J., Paulus H., Dotter S., Johnson S. D. (2016): Does Traunsteinera globosa (the globe orchid) dupe its pollinators through generalized food deception or mimicry? Botanical Journal of the Linnean Society 180 (2): 269-294

Orchidej, která se snaží obelhat mouchy

Některé rostliny neplatí za opylování nektarem, ale snaží se napodobovat jiné zdroje jídla a obelhat tak opylovače. Hlavinka horská (Traunsteinera globosa) je orchidej, která má velmi kompaktní květenství, takže připomíná chrastavce nebo hlaváče. A skutečně, na základě vizuálních signálu připadají včelám a mouchám všechny tyto rostliny stejné. Hlavinka ale nevoní jako chrastavce. Během terénního experimentu se ukázalo, že motýli a včely k hlavinkám přilétají, ale neusedají na ně, ať už s nimi předchozí zkušenosti mají nebo ne. Mouchy se ale zmást nechají, na květu přistanou a pomáhají tak opylování tohoto druhu.

Pavlů L., Gaisler J., Hejcman M., Pavlů V. V. (2016): What is the effect of long-term mulching and traditional cutting regimes on soil and biomass chemical properties, species richness and herbage production in Dactylis glomerata grassland? Agriculture Ecosystems and Environment 217: 13-21

Jaký vliv má mulčování na obsah živin v porostech se srhou laločnatou?

Mulčování je způsob hospodaření na travních porostech, kdy je tráva rozsekána na kousky a ponechána na ploše, aby se rozložila. Tato metoda je od devadesátých let hojně užívána tam, kde nemá tráva další využití, protože se jedná o levný způsob udržování pozemků. V rámci tohoto výzkumu byla srovnávána data z experimentálních ploch: kontrola (bez managementu), dvě kosení za rok s odstraněním biomasy, mulčování jednou ročně (červenec), mulčování dvakrát ročně (červen a srpen) a mulčování třikrát ročně (květen, červenec a říjen). Ani po jedenácti letech sledování nebyl nalezen rozdíl v obsahu živin v půdě nebo vegetaci mezi mulčovanými plochami, klasicky sečenými a neobhospodařovanými. Produkce biomasy byla vyšší v plochách s dvojím mulčováním oproti dvojímu sečení s odstraněním biomasy. Co se týče druhové bohatosti rostlin, nejvyšší byla ve dvakrát sečených, pak byly 3krát a 2krát ročně mulčované a následovaly jedenkrát ročně mulčované a bez údržby.