Analýzy, komentáře

Rozvoj a aktuální stav cestovního ruchu na území Šumavy

Tématem mého příspěvku je fungování a rozvoj cestovního ruchu ve vztahu k zvláště chráněným územím, ale nejprve si udělejme menší historické připomenutí nutných historických souvislostí. V úvodu celého příspěvku je nutné vrátit se zpět o třicet let, abychom si připomněli počátky a souvislosti práce v území Šumavy včetně spolupráce s Národním parkem Šumava (NPŠ) v oblasti cestovního ruchu. Krátce po vzniku NPŠ se obce a větší města v podhůří Šumavy rozhodly vytvořit jakýsi protipól síle Správy NPŠ a v roce 1993 založily Regionální sdružení Šumava (více než 35 členských obcí včetně měst Vimperk a Sušice). Původní filosofií byla pouze obrana před politickou a úřednickou silou rozhodnutou za každou cenu prosazovat zájmy MŽP, především z pozice „pražského pohledu“, tedy dle mínění zástupců obcí bez názorů místních obyvatel Šumavy. Ku prospěchu věci však Regionální sdružení Šumava (RSŠ) rychle pochopilo, že nestačí pouze argumentace bez odborných analýz a podkladů, byť prezentovaná v Parlamentu ČR, Vládě ČR i celostátních médiích. RSŠ se tedy rozhodlo za pomoci zkušeností přátel z Horního Rakouska vystavět potřebnou instituci. Velkým přínosem pro řešení problematiky území Šumavy se stala podpora, příklady, konzultace a výměnné pobyty s odborníky z Irska – oblast Shannon. Toto území prošlo obdobným procesem jako Šumava. Po zásadním omezení mezinárodního letiště Shannon nastal v území relativní chaos – ztráty tradičních zaběhlých ekonomických, dopravních, pracovních a jiných vazeb a následný přerod na území, které je dnes dobře živo z cestovního ruchu. Šumava se také otevřela územně, zmizely nebo byly zásadně omezeny pracovní příležitosti (státní statky, Lesy ČR, vojenské lesy a statky, armáda, pohraniční policie). Politická vládní garnitura té doby jasně konstatovala, že území bude živo z cestovního ruchu, ale už neřekla jak, za jakých podmínek, ale hlavně, kdo to vše zaplatí. A v těchto věcech nám byli Irové velkým vzorem a ochotným spolupracovníkem.

V roce 1994 tak vznikla Regionální rozvojová agentura Šumava (RRAŠ) jako nástroj a servisní složka jak pro obce sdružené v RSŠ, tak i ostatní zájemce o pomoc a spolupráci včetně fyzických osob. RRAŠ se postupně vyprofilovala a svou činnost zaměřila na čtyři oblasti rozvoje území. Prvním pilířem činnosti se stala správa přeshraničních fondů Phare a následně programu Interreg ve spolupráci s německými a rakouskými sousedy. Druhým pilířem byl běžný servis a projektová činnost napříč všemi programy, které byly v oblasti otevřeny (z národních i mezinárodních zdrojů), tvorby rozvojových záměrů obcí atd. Třetím pilířem se stala oblast cestovního ruchu, kde po mnoha marných pokusech založit sdružení cestovního ruchu na Šumavě jako samostatnou instituci, se rozhodla Správní rada RRAŠ začít tento potřebný nástroj rozvoje cestovního ruchu v oblasti suplovat formou destinačního managementu. Čtvrtým pilířem se pak stala spoluspráva Biosférické rezervace Šumava, kterou sice vládní orgány ČR schválily a vyhlásily, ale dodnes nemají nejmenší snahu zajistit její fungování materiálně ani provozně. RRAŠ je i koordinátorem za Biosférickou rezervaci Šumava ve vztahu k centrále UNESCO v Paříži.

Cestovní ruch po roce 1989 se vyvíjel v území Šumavy chaoticky, neexistoval žádný programový dokument. Pouze v té době vznikal první plán péče NPŠ ve spolupráci Správy NPŠ a obcí. Zároveň se také dokončoval územní plán velkého celku Šumava v gesci tehdejšího ministerstva hospodářství (dnes Ministerstvo pro místní rozvoj). RRAŠ si byla po letech nesystematičnosti v území vědoma této situace a tak využila nabídky finanční pomoci německé Deutsche Ausgleichsbank a ve spolupráci s RSŠ a Euroregionem Šumava vypracovala zásadní dokument: Rozvojový koncept cestovního ruchu na Šumavě (vydaný v roce 1996), který měl dvě obrovské přednosti. Především do zpracování vtáhl naprosto všechny aktéry v území: obce, okresní úřady, Správu NPŠ, podnikatele a jejich svazy, zemědělce atd. Druhým bonusem pak byl velmi stručný a jasný Akční plán, jehož největší předností byla skutečnost, že ke každému opatření, byl přiřazen subjekt, který měl mít účast na opatření a odpovědnost za jeho realizaci. Přidanou hodnotou pak bylo, že všechny zúčastněné instituce a jednotlivci si dohodnuté odsouhlasili na závěrečném workshopu a přijali tak výsledek. Tento dokument, dnes již po několika aktualizacích (v letech 2001 a 2007), byl nadčasový, zlomový a skutečně byl řadou aktérů využíván. Ministerstvem hospodářství ČR pak byl veřejně mnohokrát prezentován jako ukázkový příklad práce na rozvoji území.

RRA Šumava se ujala těch úkolů, které ji v dokumentu byly přisouzeny a následně se je snažila uvést v život. Pro financování (v řádech desítek milionů korun) využívala především přeshraničních fondů Interreg za velmi úzké a účinné spolupráce s bavorskou stranou (např. Volkshochschule ARBERLAND Regen). Vznikla tak celá řada produktů v cestovním ruchu regionální web, elektronický zpravodaj, koordinace všech informačních center, vzdělávání pro pracovníky v cestovním ruchu, obecné a tematické prospekty celé oblasti, mapy, školní výlety, kalendáře akcí, zastoupení na veletrzích v rámci EU a další tematické projekty.

V dalších oblastech cestovního ruchu se RRA Šumava podílela zásadním způsobem na vzniku celoregionálních projektů, jako například Bílá stopa Šumava (následně koordinace, zastřešení, propagace údržby lyžařských stop na Šumavě, správa financí). Tento projekt je příkladnou ukázkou aktivity v území NPŠ a jeho zázemí. Stopy prostupují celým územím NPŠ, CHKO i jejich předpolím. Jsou dnes konečně po více než dvaceti letech uznány orgány životního prostředí jako aktivní nástroj ochrany přírody. Na projektu se podílí tedy i NPŠ, stejně tak jako Jihočeský kraj a Plzeňský kraj, obce a další subjekty. Správným a systémovým řešením financování této aktivity by měla být určitá forma zpoplatnění. Zatím se cíl nedaří naplnit, proto jde Bílá stopa Šumavy prozatím cestou sponzorů a dobrovolných příspěvků.

V území se podařilo přivést na svět celou řadu dalších projektů: Certifikace regionálních produktů, služeb a zážitků, sezónní noviny Doma na Šumavě, kalendář akcí, web isumava.cz, Šumavský výletník atd. Zároveň RRA Šumava spolupracuje s Národním parkem Šumava na řadě projektů - Splouvání Vltavy, Biosférická rezervace Šumava, certifikace Partner NP Šumava, strategické dokumenty atd. V minulosti se podílela i na práci v tzv. tvrdých aktivitách, jako např.: šetrná těžba v problémových územích, oprava komunikací apod.

Bohužel takto dobře vybudovaný (zdola, za účasti všech aktérů) a správně aplikovaný systém fungování cestovního ruchu v území byl zásahy zvenčí paralyzován. Česká centrála cestovního ruchu – Czech Tourism – nastolila jiný směr aplikace cestovního ruchu na území ČR. V důsledku tohoto zásahu se oslabily původně dané samostatné, přirozené destinace se svými koordinátory. MMR ČR pak ve svých materiálech nezahrnulo tyto celky do možností programových podpor. Začal se projevovat silný vliv krajů (Šumava je uprostřed přetnuta hranicí Plzeňského a Jihočeského kraje) s odlišnými přístupy jak k ochraně přírody, tak i cestovnímu ruchu. Jihočeský kraj jde cestou malých destinací, které nejsou schopny poskytnout zastřešení, řešit problémy z nadhledu celého území a uskutečňovat celoregionální produkty v oblasti cestovního ruchu. Dnes RRAŠ udržuje nejdůležitější aktivity v území (liniové a ty s dopadem na celé území), spolupracuje s aktivními účastníky dění cestovního ruchu v území, využívá stálé smlouvy o pomoci a spolupráci se Správou NPŠ ve všech možných aktivitách napříč potřebám území. V současné době ve spolupráci se Správou NP Šumava jsme začali řešit zřejmě nezávažnější problém území Šumavy, speciálně pak nejexponovanějších partií NPŠ, a to přetížení turisty. Některé lokality jsou neúnosně zatíženy návštěvníky provozující všechny možné – vhodné i nevhodné – aktivity v tomto specifickém prostředí. S tím souvisí celá řada doprovodných negativních jevů – přetížené komunikace, přeplněná parkoviště, neřešení dlouhodobého přebývání v karavanech, množství odpadků atd. Bohužel nedílnou součástí je i chování lidí, které dnes vykazuje množství prvků naprosté neukázněnosti, neúcty k pravidlům v daných území, arogance, apod. Jsme na začátku hledání řešení. Máme za sebou první analýzu, která výše uvedené skutečnosti potvrzuje a ukazuje, že toto není dobrá cesta pro místní obyvatele, ochranu přírody, ale i návštěvníky samé. Závěrem, na základě třicetiletých zkušeností s rozvojovými aktivitami v území se zostřenou ochranou životního prostředí, musím konstatovat (zvláště v dnešní době, kdy dochází k přeplňování návštěvníky v atraktivních lokalitách), že aktivity je nutné koordinovat a řídit z jednoho centra, které má ve svých organizačních strukturách zástupce z celého území, ve většinově silných oborech (nejenom profesionály z oblasti cestovního ruchu, ale i ekonomy, dopravní specialisty, architekty, rozvojáře se zaměřením na životní prostředí, ale i památky). Samozřejmostí jsou zástupci nejen podnikatelské sféry, ale i zástupci samosprávných celků a státních orgánů. Další nutností je zhotovení rozvojových dokumentů, které vzniknou a jsou odsouhlaseny všemi zástupci aktérů v území. Nutností je i vytvoření finančních prostředků minimálně potřebných pro fungování takovéto instituce. Samozřejmostí by pak měl být i například společný fond rozvoje území nebo cestovního ruchu, ze kterého je možné se podílet na kofinancování a zpracovávání běžících prioritních projektů. Ve finále je pak potřeba zdůraznit, že do všeho, co bude v oblasti rozvoje a cestovního ruchu konáno, je třeba přiměřenou, leč zásadní formou vtáhnout místní obyvatelstvo, bez jehož aktivní účasti, respektive v některých případech alespoň nutné toleranci, se není možné dostat dále v udržitelném rozvoji území.