Analýzy, komentáře

Stanovisko k plánované výstavbě vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe

Realizace vodního koridoru bude mít bezpochyby dopad na ekologický stav vodních a mokřadních ekosystémů, kvalitu vody a hydrologické poměry celých povodí. Z tohoto důvodu považujeme za svou povinnost - jakožto odborníci v oblasti ekologie, limnologie a ochrany přírody a životního prostředí - veřejně prezentovat naše stanovisko k zamýšlené výstavbě koridoru, které vychází z již publikovaného stanoviska České limno­logické společnosti¹ a stanoviska Komise pro životní prostředí AV ČR².

Plány na výstavbu koridoru počítají s tzv. kanálovou a říční variantou. Říční varianta předpokládá, že část koridoru by ved­la stávajícími koryty řek Moravy, Odry a Labe. Z hlediska ochrany vodních toků, mokřadů, lužních lesů a aluviálních luk v ČR je tato varianta koridoru kategoricky nepřijatelná, protože ji nelze realizovat, aniž by nedošlo k plošné a rozsáhlé likvi­daci těchto ekosystémů a k zásadnímu zhoršení ekologického stavu ekosystémů dotčených nepřímo (k čemuž by došlo i při realizaci tzv. kanálové varianty). Tyto zásahy jsou v přímém konfliktu se statutem ochrany těchto území jak na národní, tak i na mezinárodní úrovni (NPR, CHKO, Natura 2000, Ramsar­ské mokřady mezinárodního významu). Navrhovaná transformace vodních toků a přilehlých ekosystémů jde zcela proti duchu, smyslu a cílům Rámcové směrnice o vodách (Směrnice 2000/60ES), která je závaznou direktivou pro všechny členské státy EU s cílem dosažení dobrého eko­logického stavu našich vod.

Nově vzniklým vodním koridorem bude zcela jistě docházet k zavlékání a šíření nepůvodních druhů rostlin a živočichů, jež představují velké riziko pro unikátní mokřadní společenstva v CHKO Poodří a CHKO Litovelské Pomoraví. Některé z těchto druhů mohou mít rovněž invazní charakter a vážně narušovat společenstva původní. Propojení Labe s Odrou a Mora­vou by navíc umožnilo nekontrolovatelné šíření těchto nepůvodních a invazních druhů mezi povodími. Charakter kaná­lu bude jistě představovat i výraznou nepřekročitelnou migrační překážku pro suchozemské živočichy.

Značná hydrologická rizika projektu spatřujeme v zajištění dostatku vody pro plavbu. Vzhledem k očekávaným důsledkům klimatického scénáře pro naši republiku považujeme prakticky za nemožné zajistit přísun vody do kanálu čerpáním přes hranice jednotlivých povodí, a to včetně Dunaje. Tato praxe by ve svém důsledku vedla k dalšímu odvodnění a vysoušení okolní krajiny.

Plánovaná trasa D–O–L navíc prochází Chráněnou oblastí přirozené aku­mulace vod (CHOPAV) Kvartér řeky Moravy a výstavba vodní cesty obecně představuje pro podzemní vody značná rizika: jak pokles hladiny a zásob pod-zemních vod, tak i jejich kontaminaci. Domníváme se dále, že udržet v kanále přiměřenou kvalitu povrchové vody by bylo velmi obtížné.

Tvrzení, že projekt přispěje ke zlepšení protipovodňové ochrany, považujeme za nepodložené. Retenční prostory kanáluby byly velmi omezené. Naopak přirozené retenční prostory v nivách, které by byly kanálem dotčeny, jako je Poodří nad Os­travou a Litovelské Pomoraví nad Olo­moucí, se pohybují v desítkách milionů m³ vody a významným způsobem trans­formují povodňové průtoky³. Není možné argumentovat kanálem jako prostředkem k zajištění ochrany před povodněmi, aniž bychom nekvantifikovali stávající i poten­ciální (po revitalizacích) retenční prostory v povodích a porovnali je s parametry projektované stavby. Projektový záměr nekoresponduje s Evropskou směrnicí o zvládání povodňových rizik, která ape­luje na zajištění prostoru pro řeky jako přirozeného způsobu tlumení povodní.

Domníváme se, že neustále opakované argumenty o nízkých nákladech a pro pří-rodu příznivém charakteru lodní dopravy jsou nepodložené. Eventuální ekonomickou výhodnost projektu je rovněž třeba posuzovat v celospolečenském kontextu a nikoli v kontextu zájmových skupin. Kdo bude vlastnit dílo, kdo ho bude provozovat, kdo ponese náklady a kdo ponese jeho případné ztráty? Kdo ponese negativní důsledky? Řádné a objektivní posouzení projektu musí zahrnovat ne­jen jeho varianty, ale i variantu nulovou, případně variantu udržitelného rozvoje říční krajiny bez výstavby kanálu v duchu evropských směrnic.

Signatáři tohoto stanoviska jsou ve­deni respektem k naplňování Rámcové směrnice o vodách a snahou o smyslupl­né využívání naší přírody a krajiny, kterou by rádi předali dalším generacím alespoň v takovém stavu, v jakém ji zdědili po generacích předchozích. Svým pod­pisem vyjadřujeme přesvědčení, že kori­dor D–O–L je ekonomicky neobhajitelný a ekologicky nepřijatelný v jakékoliv své variantě. Nicméně právě proto, aby se tento názor ověřil, podporujeme zpra­cování studie proveditelnosti, která by řádně a objektivně posoudila celý záměr, umožnila komplexní posouzení vlivů na životní prostředí i ekonomické rentability v celé trase, a jednoznačně tak ukončila dlouholeté diskuze o potřebnosti či nepotřebnosti koridoru.

V Brně 23. 10. 2014

Doc. RNDr. Martin Rulík, Ph.D. PřF UP v Olomouci, předseda výboru České limnologické společnosti
Prof. RNDr. Jaroslav Vrba, CSc. PřF JU v Českých Budějovicích
RNDr. David Pithart, CSc. předseda Koalice pro řeky
Prof. David Storch, Ph.D. předseda výboru České společnosti pro ekologii
Doc. RNDr. Jan Helešic, Ph.D. ředitel Ústavu botaniky a zoologie PřF MU v Brně
Doc. RNDr. Adam Petrusek, Ph.D. vedoucí Katedry ekologie PřF UK v Praze