Editorial

Editorial 2/2015

Fórum ochrany přírody považuji za velmi potřebný a užitečný koncept, který si v podstatě vynutila nedávná česká realita a také mimoběžné aktivity v ochraně přírody – ve státní správě, resortních či nevládních organizacích, ve výzkumu či výchově odborníků. Dosavadní potkávání v rámci FOP jasně potvrdilo na jedné straně vícekolejnost aktivit i kompetencí, nekoncepčnost, roztříštěnost a informační bariéry, na druhé straně velkou nespokojenost se současným stavem a chuť s tím něco dělat. Na konceptu FOP je nejcennější právě ta otevřenost všem názorům, důkladná, leč slušná a věcná diskuse a hledání konsensu na základě faktů. Sám se celý život „potácím“ mezi výzkumem a ochranou přírody a jako zásadní problém vidím neochotu (nepřipravenost?) české veřejnosti přijmout evidentní fakta. Ve veřejném diskurzu naprosto převládají urputná tvrzení hlasitě prosazující finančně silné nepřiznané zájmy (Soutok, Šumava, D–O–L aj.). Nové číslo ostatně přináší příklady i z mého oboru. Zejména děčínské „kolečko salámu“ ilustruje snahy budovat českou námořní cestu „naplňováním c.k. vodocestního zákona“ navzdory faktům! Příběh revitalizací vodních toků je naopak ukázkou, že to jde. Příjemné počtení!