Setkání FOP

Setkání FOP v novém kabátu

Účast přislíbili Jan Šíma, ředitel odboru, a vedoucí jednotlivých oddělení Jiří Mach, vedoucí oddělení mezinárodních úmluv, Petr Havel, vedoucí oddělení soustavy Natury 2000 a Jiří Němec, vedoucí oddělení druhové ochrany. Po úvodních přednáškách bude příležitost, aby plénum poskytlo svou zpětnou vazbu k nastíněným tématům a ta, která budou potřebovat hlubší vyjasnění, budou následně probrána v kavárnách (diskuzních skupinách), které budou ale kratší, než bývá na Fóru obvyklé. Po obědě budou všechny podněty diskutovány se všemi účastníky.

V rámci přípravy na setkání jsme požádali pozvané představitele ministerstva, aby krátce svou agendu představili:

Odbor druhové ochrany a implementace mezinárodních závazků, zajišťuje, jak už je zřejmé z názvu, v rámci ministerstva životního prostředí agendu druhové ochrany, tedy ochrany planě rostoucích rostlin a volně žijících živočichů a dále agendy, které bezprostředně souvisí s naplňováním evropských směrnic a závazků vyplývajících z mezinárodních úmluv v oblasti ochrany přírody. Odbor sestávající ze tří oddělení (odd. druhové ochrany, soustavy Natura 2000 a mezinárodních úmluv) je zároveň garantem přeshraniční spolupráce v ochraně přírody a krajiny (pracovní skupiny pro česko-saskou, česko-bavorskou a česko-slovenskou spolupráci) a řeší další aktivity spojené např. s výzkumem (projekty TAČR, výzkumná činnost VÚKOZ) atp.     

Oddělení druhové ochrany má ve své náplni především otázky spojené s ochranou zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, ale ve spolupráci s odborem obecné ochrany přírody a krajiny se věnuje také obecné druhové ochraně a problematice nepůvodních a invazních nepůvodních druhů. Součástí činnosti oddělení je jak legislativně-administrativní činnost, metodické řízení ve vztahu ke krajským úřadům a dalším orgánům ochrany přírody, tak ve spolupráci s AOPK ČR i koordinace odborných aktivit, jako je příprava záchranných programů a programů péče apod. V poslední době se oddělení druhové ochrany zapojilo přímo i do řešení některých konkrétních projektů, jako je projekt 3Lynx zaměřený na ochranu rysa ostrovida nebo projekt česko-rakouské spolupráce při ochraně perlorodky říční s názvem Malsemuschel. Oblast druhové ochrany je velmi široká (od hub, přes cévnaté rostliny, vodní i terestrické bezobratlé až po ptáky a savce, přičemž na každou ze skupin působí široká škála vlivů) a je tak nutné snažit se řešit systémové problémy (např. nyní v rámci přípravy strategie proti nelegálnímu zabíjení živočichů), prioritizovat a v některých případech nezbývá než pouze usilovat o udržení kroku s přírodou (aktuálně např. rychlost šíření vlka) nebo bohužel naopak s jejím ohrožením (třeba pokud jde šíření račího moru). Z aktuálně řešených témat je možné zmínit oblast náhrad škod působených zvláště chráněnými druhy (nejen vlkem), možností jejich prevence a v souvislosti s tlakem na omezování škod také otázku hodnocení příznivého stavu druhu (v rámci povolování výjimek). Již dlouhodobě je připravována a diskutována aktualizace seznamů zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, případně změna celé zákonné úpravy druhové ochrany. Naopak přípravná fáze se snad již chýlí ke konci v případě legislativních úprav u invazních nepůvodních druhů (provedení adaptace Nařízení EP a Rady (EU) č. 1143/2014 a staršího Nařízení Rady (ES) 708/2007) a následovat bude neméně náročné meziresortní projednávání a schvalování v parlamentu. Z hlediska druhové ochrany bude nyní důležité také zapojení do jednání k přípravě nového programového období EU, a to jak z hlediska podpor v oblasti ochrany přírody (OPŽP), ta především v oblasti zemědělství.                                      

Oddělení soustavy Natura 2000 se v rámci své činnosti zabývá především povinnostmi týkajícími se územní ochrany druhů a přírodních stanovišť podle směrnice o ptácích a směrnice o stanovištích. Od doby zavedení soustavy Natura 2000 a s ní souvisejících požadavků do vnitrostátní legislativy uplynula již relativně dlouhá doba, to však neznamená, že by bylo v této oblasti vše hotovo. Naopak změny, které probíhají v české / evropské přírodě a požadavcích na její ochranu si žádají neustálé přizpůsobování a do jisté míry i rozšiřování spektra činností, které toto oddělení zajišťuje. Pokud se jedná o priority jeho dalších aktivit, dlouhodobě je vnímána potřeba definitivního uzavření dialogu s Evropskou komisí o dostatečnosti národního seznamu evropsky významných lokalit (EVL) na základě odborných podkladů, dále se jedná o naplňování požadavků na zajištění ochrany EVL a dosahování statutu zvláštních oblastí ochrany. Za tradičně důležitý aspekt činnosti oddělení je považováno metodické vedení orgánů ochrany přírody v oblasti využívání legislativních nástrojů ochrany lokalit soustavy Natura 2000, a to nejen ve vztahu k procesu tzv. „naturového“ posouzení (kde je třeba zachovat minimálně stávající úroveň metodického vedení autorizovaných osob). V neposlední řadě je i v případě oddělení soustavy Natura 2000 plánováno zapojit se do implementace projektů – zde v rámci chystaného integrovaného projektu pro soustavu Natura 2000 v ČR. Zmínit je na tomto místě třeba i potřebu zajištění adekvátních finančních nástrojů na péči o EVL a ptačích oblastí, rozvíjení spolupráce s Agenturou ochrany přírody a krajiny ČR např. ve vztahu k reportingovým povinnostem a dalším odborným aspektům souvisejícím se zajištěním dlouhodobé existence předmětů ochrany lokalit soustavy Natura 2000.

Oddělení mezinárodních úmluv zajišťuje implementaci závazků přijímaných v rámci mnohostranných environmentálních smluv a dohod v oblasti ochrany přírody. Do jeho působnosti spadá Úmluva o biologické rozmanitosti (CBD), která představuje rámcový mezinárodní nástroj pro ochranu všech složek biodiverzity, Úmluva o obchodování s ohroženými druhy živočichů a rostlin (CITES), Úmluva o ochraně volně žijících stěhovavých druhů (CMS) a dílčí dohody a memoranda sjednané v rámci této smlouvy, Úmluva o ochraně evropské fauny a flóry a přírodních stanovišť (Bernská úmluva), Úmluva o mokřadech majících mezinárodní význam (Ramsarská úmluva) a další. V rámci těchto mezinárodních úmluv a dohod jsou přijímána rozhodnutí, rezoluce a doporučení, které mají jednotlivé smluvní strany adekvátně implementovat na národní úrovni. Vzhledem k rozvinutému systému ochrany přírody na národní úrovni se v případě ČR ve vztahu k implementaci závazků jedná zejména o přijímání strategických dokumentů a akčních plánů, výjimečně dochází k implementaci na úrovni změny legislativy. K tomu dochází většinou v návaznosti na právní předpisy EU, které reagují na dílčí rozhodnutí či rezoluce přijaté v rámci úmluv (tak tomu bylo např. v oblasti problematiky invazních nepůvodních druhů). V návaznosti na čl. 6 CBD má Česká republika rovněž národní strategii ochrany biologické rozmanitosti, která stanovuje základní rámec pro ochranu biodiverzity na území ČR (aktuálně platná strategie na období 2016 – 2025).