Analýzy, komentáře

Konec klidu v chráněných územích?

V dnešní době, kdy se více jak rok uplatňují regulace pohybu lidí z epidemických důvodů, se problematika návštěvnosti chráněných území v České republice dostává oproti předchozím letům do jiného světla. S vysokou návštěvností byla spojena turisticky populární místa, a to především v době letní sezóny a během svátků.

Se zvýšenou poptávkou v době omezení cestování do zahraničí se návštěvnost mění. Místa, která vyhledávali zahraniční turisté, zaznamenala spíš pokles návštěvnosti. Na druhé straně se domácí návštěvníci dostávají i do míst, kde byl dříve větší klid. Nejvíce to pociťují chráněná území v blízkosti větších měst. Zdá se, že místně dokonce narůstá návštěvnost v pozdních nočních nebo brzkých ranních hodinách. Takto situaci obvykle subjektivně vnímají ochranáři nebo návštěvníci, kteří vyhledávají v přírodě spíš nerušený pobyt. Jak významný je tento jev, nám ale ve skutečnosti mohou ukázat některá data ze sledování návštěvnosti vybraných území.

Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK ČR) sleduje na vybraných profilech počty návštěvníků. Podobně takto monitorují návštěvnost národní parky. Toto sledování má za cíl monitorovat například využití návštěvnické infrastruktury, porušování zákazu vstupu do vybraných území nebo vzájemný vztah mezi počtem návštěvníků a poškozením přírody. Zajímavé jsou tyto údaje i z hlediska rozložení návštěvnosti území v čase. Údaje z tohoto sledování jsou také podkladem pro ucelenější přístup pro práci s návštěvnickou veřejností.

Když se podíváme na nejnavštěvovanější lokality v chráněných krajinných oblastech, lze říci, že ve srovnání s předchozími lety došlo meziročně k mírnému poklesu návštěvnosti (až na výjimky, u kterých se návštěvnost i meziročně mírně zvýšila, např. Sv. Kopeček u Mikulova, Děvín, Devět skal).

Velké výkyvy jsou ovšem patrné při porovnání měsíční návštěvnosti. Nejzatíženějším měsícem byl ve sledovaných letech bezesporu červenec, kdy na většině profilů zjišťujeme postupný nárůst počtu turistů od začátku sledování návštěvnosti před pěti až deseti lety. V červenci 2020 se návštěvnost oproti červenci předchozího roku navýšila rekordně na Děvíně v CHKO Pálava – nárůst o 77 % (11 798 návštěvníků za měsíc) a na Sv. Kopečku v Mikulově o 55 % (39 550). Podobný nárůst návštěvnosti zažila přírodní památka Devět skal v CHKO Žďárské vrchy – nárůst o 54 % (11 252). O něco nižší zvýšení návštěvnosti jsme zaznamenali v červenci 2020 na Velkém Blaníku – o 35 % (5 142) nebo v Jeseníkách na Rejvízu o 30 % (19 652) a Pradědu o 27 %, kde měsíční návštěvnost překonala hranici 50 000 lidí. Tradiční výletní místo Beskyd, kterým je hřeben Radhoště, mělo v červenci 2020 jen o 14 % (42 298) vyšší návštěvnost než v červenci předchozího roku a srpen 2020 měl dokonce o 5 % nižší počet turistů než srpen 2019. Lysá hora zaznamenala jen na červené turistické značce v NPR Mazák 36 951 průchodů, což byl oproti červenci předchozího roku 2019 nárůst o 18 % (podobný nárůst byl zaznamenán i na dalších přístupových trasách na Lysou).

Z pohledu rekordních denních návštěvností se červenec 2020 řadí mezi rekordní na řadě turisticky atraktivních lokalit. Rekordní denní návštěvnosti byly překročeny během několika dní na Pradědu, s maximem 4. července 2020 – 3 286 turistů, Rejvízu (5. 8.) – 1 171, na Děvíně pochází rekord v denní návštěvnosti 1 200 lidí z 9. 5. 2020. Pro jiné lokality ale rok 2020 nevychází z tohoto pohledu nijak katastrofálně. Například rekordní návštěvnost na Radhošti 3 388 lidí je z 5. 7. 2017 (nejvyšší počty turistů v roce 2020 byly 2 900 z 5. 7. 2020), Sv. Kopeček u Mikulova 2 232 lidí z 12. 9. 2015 (1 993 dne 5. 8. 2020), Devět skal 917 z 27. 10. 2019 (757 dne 5. 5. 2020).

Z pohledu míst, kde provádí AOPK ČR dlouhodobé sčítání návštěvníků, lze tedy shrnout, že k výraznému navýšení počtu turistů došlo jen na některých lokalitách a pouze v určitých obdobích.

Koncepce práce s návštěvnickou veřejností

Ochrana přírody nemá dostatečné odborné kapacity ani významnou oporu v legislativě, aby se mohla s potřebnou vážností věnovat cestovnímu ruchu a jeho vlivu na chráněnou přírodu. Přesto překotný vývoj tohoto odvětví, jeho podpora a očekávaný „restart“ po uvolnění opatření v boji proti covidové pandemii, si žádá naši zvýšenou pozornost.

V posledních několika letech zpracovává AOPK ČR pro jednotlivé chráněné krajinné oblasti koncepce práce s návštěvnickou veřejností. Při jejich zpracování je vždy důležité zapojení ostatních subjektů působících v území, ať už jsou to zástupci místních samospráv nebo provozovatelů zařízení sloužících cestovnímu ruchu. Hlavní částí koncepce je kromě analýzy současného stavu a definování limitů pro cestovní ruch též definování hlavních sdělení pro návštěvníky CHKO, která jsou následně využívána při interpretaci přírodních fenoménů na konkrétních místech v terénu. Takto řečeno to vypadá jednoduše, nakonec i to vlastní znění vydefinovaného sdělení nevypadá nijak složitě. Při zpracování koncepce to ale bývá ta nejsložitější část, ve které se musí konsenzuálně dojít k výsledku během široké diskuze vycházející z analýzy stavu území, existující návštěvnické infrastruktury, očekávání návštěvníků a limitů pro rozvoj cestovního ruchu v dané CHKO. Při formulování sdělení pro interpretaci jde vlastně o shodu, jakým způsobem a co ze všech těch unikátností chráněného území chceme vyzdvihnout a prezentovat jeho návštěvníkům. Zájemce o bližší prozkoumání vytváření sdělení pro interpretaci území odkazujeme na webové stránky www.dobrainterpretace.cz a zde do sekce „Dobrá praxe“ - interpretační plánování.

Vlastní koncepce práce s návštěvnickou veřejností tak, jak si ji vytvořila a definovala AOPK ČR ve svých metodických listech, rozvíjí, jakým způsobem vybraná témata, tedy výše zmíněná sdělení, uvést do života. Výsledný návrh obsahuje doporučení, co by bylo vhodné pro návštěvníky budovat, udržovat a organizovat, kam je směřovat, které části chráněného území by naopak neměly být aktivně prezentovány a interpretovány. Koncepce je po schválení vedením AOPK ČR podkladem nejenom pro plán péče o CHKO, ale zároveň je i vodítkem pro všechny subjekty zúčastněné na cestovním ruchu v daném území. Je to tedy podklad, podle něhož lze předvídat, jaká budou případná omezení ze strany ochrany přírody, co je preferováno a co nikoli. Tam, kde je koncepce zpracována a dobře se s ní pracuje, tam existuje nástroj k výchozí regulaci cestovního ruchu, který působí preventivně – vlastně navádí k aktivitám, které jsou chápány z hlediska ochrany přírody v území za udržitelné. Je to samozřejmě měkký nástroj pro usměrňování cestovního ruchu bez opory v legislativě. Nicméně při jeho tvorbě dochází k žádoucí diskuzi a vyjasňování si pozic jednotlivých aktérů, včetně jednotlivých odborností na pracovištích AOPK ČR.

Návštěvníky v přírodě chceme

Na celostátní úrovni má AOPK ČR vlastní strategii pro práci s veřejností, jejíž součástí je i práce s návštěvníky zvláště chráněných území. Na základě této strategie komunikuje s různými cílovými skupinami, uzavírá dohody s organizacemi, které nějakým způsobem svojí činností ovlivňují ochranu přírody. Dlouhodobě funguje například spolupráce s lidmi provozující geocaching, kdy na žádost AOPK ČR jsou kešky na nevhodných místech vyřazovány z provozu nebo provozovány jen v určitém období. AOPK ČR spolupracuje i s jinými provozovateli informačních služeb – například se společností Seznam.cz, která vyvíjí a provozuje českou internetovou aplikaci mapy.cz, došlo k dohodě, kdy přímo do vyhledávače tras se zobrazuje informace, pokud je v daném území např. zákaz vjezdu autem nebo zakázána jízda na kole. Jiným příkladem může být komunikace s provozovateli aplikací, které slouží k vyhledání míst pro táboření, nebo návštěvu vybraných vrcholů. I tady existuje dohoda, že pokud aplikace navádí do míst, kde je to v rozporu s požadavky na ochranu přírody, jsou tyto informace z aplikací odstraňovány, nebo je připojen komentář upozorňující na některá omezení. V době rozmachu sociálních sítí a nejrůznějších mobilních aplikací je však nemožné všechny tyto aktivity podchytit. Snažíme se tedy navazovat spolupráci s těmi subjekty, které jsou spolupráci nakloněny a vidí ve spolupráci s námi nějakou přidanou hodnotu pro služby svých uživatelů.

Složitost zákazů a omezení v různých typech zvláště chráněných území je komplikovanou skutečností, s kterou se musíme vyrovnat. AOPK ČR vytvořila základní pravidla chování v chráněné přírodě a vytvořila šest minutových animovaných spotů k těmto pravidlům (www.snamidoprirody.cz). Pro jednotlivé CHKO vznikají postupně detailnější zásady chování pro návštěvníky, které zohledňují specifika daného území. Vysvětlovat a upozorňovat na ně vhodnou formou je výzvou, která si žádá naše používané přístupy vyhodnocovat a postupně vylepšovat.

Únosná kapacita území

Zcela jinou otázkou než kam návštěvníky směřovat a kde je vyloučit, je nastavení únosné meze jejich počtu v daném území a v dané době. Velká návštěvnost většině návštěvníků pak i znehodnocuje zážitek a tudíž bude nutné pracovat i na tom, aby návštěvnost regulovali z důvodu kvality návštěvnického prožitku sami organizátoři aktivit cestovního ruchu. Legislativní nástroje ochrany přírody pro takovou regulaci jsou značně neoperativní a příliš svázané byrokracií. Ochrana přírody pak umí jít cestou úplného zákazu, nebo zákazu v určité době, ale v případě omezování počtu to lze jen velmi okrajově a rámcově, například omezením kapacity lanovky nebo obdobného zařízení. Též je možné stanovit počet návštěvníků na návštěvnických okruzích, podobně jako je tomu u veřejně přístupných jeskyní. Případů, kdy je tento způsob regulace vhodný, je ovšem velmi málo (např. NPR Adršpašsko-teplické skály).

Samostatnou kapitolou je často zvažovaná snaha „přesměrovat“ návštěvníky notoricky vyhledávaných a přetížených lokalit do jiných míst chráněného území. Tyto snahy ovšem nikdy zcela nefungují, protože ikonická místa jsou prostě vnímána jako ta, která je při návštěvě regionu prostě nutné vidět. Vytváření dalších turistických atraktivit v jiných lokalitách chráněného území se zdá být spíše medvědí službou, protože zvyšují atraktivitu území a mimoděk vytvářejí poptávku i po turisticky již přetížených, ale velmi atraktivních místech.

Stráž přírody

Zvláštní postavení směrem k návštěvníkům má Stráž přírody – ta provádí částečně činnost průvodcovskou a informační, ale také kontroluje dodržování zákazů daných zákonem a ukládá pokuty za jejich porušení. Stráž se v chráněných krajinných oblastech rekrutuje, na rozdíl od národních parků, především z řad dobrovolníků a svojí kapacitou nestačí zcela pokrýt ani ta nejfrekventovanější místa. AOPK ČR se snaží strážce školit tak, aby mohli svoji činnost provádět právě v souladu se strategickým přístupem AOPK ČR k návštěvníkům. Tedy upřednostňovat vysvětlení a domluvu před udělováním pokut. Ne vždy se to však daří, protože strážci jsou často vystaveni i konfliktnímu jednání ze strany návštěvníků, a to je pak často demotivuje pro používání složitých komunikačních metod a raději zvolí blokovou pokutu. Pro lepší práci s návštěvníky v terénu by jistě bylo prospěšnější, kdyby bylo více profesionálních strážců v řadách zaměstnanců AOPK ČR, ale i na správách národních parků, to však zatím stále naráží na personální a finanční limity. Personální posílení je určitě důležitější než posilování současných pravomocí strážců.

Čas změn

Tak jako v jiných oblastech života společnosti, i ve vztahu ochrany přírody k cestovnímu ruchu je třeba přemýšlet o změnách dosavadního přístupu v době „postcovidové“. Pandemie nám se vším, co k ní patřilo, ukázala, že ochrana přírody má pro společnost mnohem větší význam, než je „jen“ ochrana druhů a zvláště chráněných území. Příroda má přímý význam pro zdraví obyvatel, je zásadním zdrojem, který využívá cestovní ruch, a je nezbytným místem pro provozování dnes tak výrazně podporovaného sportu.

Co ochraně přírody dosud chybí, a na co se musí více zaměřit, je plánování cestovního ruchu a větší spolupráce při tvorbě regionálních strategií jeho rozvoje. V neposlední řadě je na místě posilovat komunikaci s návštěvníky, vysvětlovat omezení a pravidla chování v chráněných územích. V době, kdy je stát veřejností vnímán jako subjekt omezující zásadní práva jednotlivých občanů, je na místě uvažovat o tom, jak je vnímána státní ochrana přírody u návštěvníků. Podle našeho názoru je z dlouhodobého pohledu důležité vysvětlovat omezení a zákazy vždy se zdůrazněním jejich smyslu a s odkazem na fenomény, které nerespektování pravidel může poškodit. Je to příležitost, jak návštěvníkům vysvětlovat smysl chráněných území. Podle našeho názoru ale nestačí zdůvodňovat omezení jen konstatováním výskytu ohroženého druhu, ale dát si tu práci a vysvětlovat širší souvislosti možného negativního vlivu návštěvníků. Neustálé připomínání a vysvětlování důvodů různých omezení se musí u většinové populace projevit na jejím vztahu k přírodě. Jistě, udílení pokut a zveřejňování potrestání exemplárních případů je na místě, ale nemusí to být to hlavní, co prezentujeme v médiích.