Analýzy, komentáře

Krušné hory jako útočiště živočichů

Krušné hory – rozsáhlé a přitom opomíjené pohoří na severozápadní hranici našeho státu je konečně kandidátem na vyhlášení velkoplošného zvláště chráněného území. V tomto málo osídleném území se složitou historií se zachovala cenná přírodní stanoviště s mnoha zajímavými rostlinnými druhy. Je významné také pro živočichy? Naši saští kolegové v tom mají jasno, pojďme se proto podívat, jak vypadá zoologická situace na české straně tohoto pohoří.

Přírodní i člověkem utvářená stanoviště, která se zde vyskytují, určuje nikoliv překvapivě morfologie krajiny. Krušné hory jsou typické rozsáhlou náhorní planinou, která se pozvolna zvedá od východu k západu s nadmořskou výškou zhruba mezi 600 až 900 metry. Z ní hlavně na západě vystupují i vyšší vrcholy, největší výšky dosahuje Klínovec se svými 1244 metry, v Sasku pak Fichtelberg (1214 m n. m.). Naopak svahy spadající do českého vnitrozemí jsou velmi strmé, takže při pohledu od jihovýchodu vypadají jako mohutná horská hradba. Potoky na této straně jsou krátké, prudké a rychle tekoucí.

Na náhorní planině jsou patrně nejcennějším ekosystémem rozsáhlá vrchoviště a na ně vázaná rašelinná stanoviště. V důsledku historického vývoje spojeného s dlouhodobou exploatací se zde téměř nedochovaly přírodě blízké lesní porosty. Velká část horských poloh byla odlesněna, takže lze Krušné hory označit za království luk a otevřeného prostoru.

Do podoby lesa zasáhl člověk nejsilněji v průběhu 20. století. Po těžbě zejména pro potřeby hornictví zde byly původně bukové a smíšené lesy již v minulosti přeměněné na porosty s převahou smrku. Ten se ukázal jako dřevina jen málo odolávající nesmírné imisní zátěži ve druhé polovině minulého století. Plošný úhyn stromů po sobě zanechal lesní půdu téměř bez stromového patra. V 70. a 80. letech vypadala krajina na náhorní planině skutečně apokalypticky. Tak velké plochy nebylo snadné znovu zalesnit, takže na mnoha místech zůstaly paseky a rozvinuly se porosty pionýrských dřevin, nehledě na to, že se k zalesňování používaly všechny možné dřeviny včetně nepůvodních smrků pichlavých.

Vzniklá krajinná mozaika zbytků smrkových lesů, porostů břízy, jeřábu a dalších dřevin, pasek, luk a rašelinišť však poskytla prostředí pro přežití jednoho ze zoologických symbolů Krušných hor – pro tetřívka obecného Tetrao tetrix. Zatímco v jiných oblastech našeho státu se ve druhé polovině 20. století jeho početnost silně snižovala, v Krušných horách pravděpodobně mírně narostla. Zdejší populace se stala nejvýznamnější u nás. Tento stav trvá dodnes, ale s výrazně lepším ovzduším nastaly změny i v prostředí tetřívka. Na lesní půdě byly znovu založeny smrkové plantáže, které rychle odrůstají. Co je dobré pro produkci dřeva, není dobré pro tetřívky. Husté zapojené porosty mu nevyhovují a trend vývoje jeho populace začal kopírovat ostatní středoevropské oblasti výskytu tohoto druhu. Početnost tetřívka v Krušných horách se pozvolna snižuje a jeho výskyt se koncentruje do okolí velkých rašelinišť. Situace je zatím poměrně dobrá na západě pohoří, kde jsou rašeliniště velmi zachovalá a krajina zde neprodělává tak dynamický vývoj. Jinde však tetřívek ubývá nebo mizí a dříve vyhlášená tokaniště jsou na jaře tichá, bez typických tetřívčích zvuků. Budoucnost tetřívka obecného v Krušných horách a vlastně v celé ČR je tak velmi nejistá. Nepomohlo mu ani vyhlášení dvou ptačích oblastí, druh by vyžadoval provedení náročných opatření, aby měl aspoň malou šanci na přežití. A tak, i když jsou tato opatření detailně naplánována, chybí peníze, lidé a vůle tento druh zachránit.

Tetřev hlušec Tetrao urogallus – tetřívkův větší příbuzný – se pravděpodobně do konce 20. století vyskytoval v rozsáhlých rašelinných komplexech v nejzápadnější části Krušných hor. Po přelomu století už však jakékoliv doklady o jeho přítomnosti chybí.

Ostatní druhy zvířat snad tak smutný osud zatím neprožívají. Poslední ze tří našich lesních kurů - jeřábek lesní Tetrastes bonasia – je vzácně, ale v posledních letech častěji zjišťován v lesích od Meluzíny po Přebuz. Je dokonce možné, že díky svému skrytém způsobu života celou dobu pouze uniká naší pozornosti. Podobně nenápadně žije datlík tříprstý Picoides tridactylus, typický druh horských smrčin. O jeho přítomnosti v Krušných horách byly vždy jen velmi kusé údaje. Díky zvýšenému úsilí a pravděpodobně i díky jeho šíření do nových oblastí se však pozorování datlíka množí a považujeme ho za součást avifauny Krušných hor. V nejvyšších partiích hnízdí i nepočetná populace kosa horského Turdus torquatus, dalšího druhu, který z našich hor ustupuje. Stabilně vypadá situace u horských lesních sov. Počty hnízdících párů sýce rousného Aegolius funereus velmi kolísají v závislosti na populacích kořisti, tedy drobných hlodavců, průměrně však dosahují jistě několika desítek, možná i stovek. Kulíšek nejmenší Glaucidium passerinum není tak hojný, i tento druh ale hnízdí se v Krušných horách v desítkách párů. Noční oblohu v lesích křižuje poměrně běžně sluka lesní Scolopax rusticola.  Rašeliniště i vlhké louky v Krušných horách jsou hnízdištěm několika párů jeřábů popelavých Grus grus. Ve smrkových porostech je stále ještě běžná čečetka zimní Acanthis flammea.

Louky Krušných hor jsou plošně rozsáhlý a přitom zranitelný biotop, který poskytuje útočiště pro mnoho druhů. Zachovaly se zde nebývalé rozlohy vlhkých luk, jaké bychom jinde jen těžko hledali. Místa s nejvyšší hladinou spodní vody využívá bekasina otavní Gallinago gallinago, na tahu i čejka chocholatá Vanellus vanellus. Podobná stanoviště s křovinami osídluje hýl rudý Carpodacus erythrinus. Vlhké, ale spíše vysokobylinné porosty jsou biotopem chřástala polního Crex crex. Počty teritoriálních samců chřástala se meziročně dosti mění, nejsou ovšem výjimkou i roky s desítkami samců volajících za pozdně jarních nocí ze všech směrů.

Ani křepelka polní Coturnix coturnix není na krušnohorských loukách vzácností. V posledních letech ubývající bramborníček hnědý Saxicola rubetra, linduška luční Anthus trivialis, ťuhýk obecný Lanius collurio a další druhy pěvců nacházejí pořád v Krušných horách dostatek ploch, kde hnízdí a vyvádějí svá mláďata. Nově vystupuje i do vyšších partií strnad luční Emberiza calandra. Skutečnou raritou je nedávné prokázané hnízdění konipasa citrónového Motacilla citreola v nejzápadnější části Krušných hor.

Dalším, velmi nedoceňovaným přírodním fenoménem Krušných hor jsou rozsáhlé bučiny na svazích ukloněných k jihovýchodu, které v nižších partiích přecházejí do acidofilních doubrav a dubohabřin. Asi nejvzácnějším ptačím druhem tohoto prostředí je lejsek malý Ficedula parva. Z ne zcela zřejmých příčin jeho početnost klesá, doposud však lze jeho zpěv zaslechnout ve středněvěkých a starších bukových porostech nikoliv ojediněle. Využívá dutiny po šplhavcích, kteří se zde hojně vyskytují v několika druzích. Jedním z nich je datel černý Dryocopus martius, jehož dutiny jsou velké, takže v nich hnízdí spíše větší ptáci, např. hojný holub doupňák Columba oenas. Hluboké lesy jsou hnízdištěm čápa černého Ciconia nigra. Jeho okrsek je velmi rozsáhlý, létá lovit i kilometry daleko od hnízda. V rychle tekoucích nesčetných potocích loví skorec vodní Cinclus cinclus a konipas horský Motacilla cinerea. Typickým obojživelníkem bučin je mlok skvrnitý Salamandra salamandra, druh, který je vázán na drobné vodní toky a jejich prameniště.  

Samostatnou kapitolu tvoří dravci. Luňák červený Milvus milvus je dnes poměrně často pozorovaným druhem, který hnízdí i náhorní planině hlavně ve východní části hor. Proniká sem i moták pochop Circus aeruginosus, ten však nenachází příliš vhodných hnízdišť, jimiž jsou obvykle rákosiny. Velmi vzácně je i v době hnízdění pozorován moták pilich Circus cyaneus, nález jeho hnízda by byl však značnou raritou. Na prokázání hnízdění zatím ještě čeká sokol stěhovavý Falco peregrinus, který se šíří a některé skalní výstupy na svazích Krušných hor by mu mohly vyhovovat. Naopak se podařilo prokázat hnízdění orla mořského Haliaeetus albicilla v lesním komplexu nad funkčním hnědouhelným lomem. Ostříž lesní Falco subbuteo je častěji pozorován na západě pohoří.

Krušné hory je pohoří snad nejvíce poznamenané těžbou hornin a nerostů. Z dávné i novější minulosti se zde zachovalo obrovské množství štol, které jsou dnes hojně využívanými zimovišti netopýrů.

Relativní opuštěnost a rozsáhlé lesy umožnily rozvoj početných stád jelena evropského Cervus elaphus i silnou populaci srnce obecného Capreolus capreolus. Není proto překvapením, že i sem se začínají vracet velké šelmy – rys ostrovid Lynx lynx a především vlk obecný Canis lupus, který zde utvořil již několik smeček napříč celým pohořím.

Díky poloze v nejzápadnější části našeho státu do Krušných hor pronikají některé druhy se západoevropským areálem, jež se jinde v ČR vyskytují vzácně nebo vůbec. Velmi okrajově se v okolí Kraslic v sousedních Smrčinách vyskytuje čolek hranatý Lissotriton helveticus, díky nálezu u Bublavy ho však můžeme řadit i do fauny Krušných hor. Přes usilovnou snahu se tento druh obojživelníka dosud v jiných částech pohoří najít nepodařilo. 

Podobnou chiméru představuje plch zahradní Eliomys quercinus, u něhož je známa afinita k členitým skalnatým a suťovým stanovištím. Nálezy tohoto druhu jsou mezi zoology skoro senzací, nově byl prokázán u Potůčků v západní části Krušných hor.

Ani Krušným horám se bohužel nevyhýbají agresivně se šířící noví zástupci naší fauny. Mýval severní Procyon lotor již pronikl do nejvyšších poloh a před jeho hladem jen tak něco neunikne. Stejně tak není vzácností během noci pozorovat několikrát psíka mývalovitého Nyctereutes procyonoides při jeho rychlém pohybu krajinou.

Podíváme-li se krátce na faunu bezobratlých, ukáže se nám obraz ještě barvitější. Doslova ikonickým druhem rašelinišť je střevlík Ménétriésův Carabus menetriesi pacholei, jehož jedinou krušnohorskou lokalitou a jednou z mála u nás je Božídarské rašeliniště. Podobně vzácný druh, s nálezy omezenými hlavně na Krušné hory je střevlík lesklý Carabus nitens, který zázrakem přežívá na několika krušnohorských rašeliništích. A do třetice je krušnohorskou raritou střevlík zlatý Carabus auratus, jehož důležitou oblastí výskytu bylo spíš Podkrušnohoří, ale se změnou klimatu se nyní objevuje i na hřebenech hor. 

Vysokou přírodní hodnotu krušnohorských listnatých lesů dokazuje výskyt kovaříka fialového Limoniscus violaceus, jehož larvy se vyvíjejí v dutinách kmenů a větví. Dutiny dubů, případně jiných listnáčů jsou prostředím pro vývoj kovaříka rezavého Elater ferrugineus, jehož larvy se živí larvami velkých brouků mimo jiné páchníka hnědého Osmoderma barnabita, jehož nálezy ve světlých doubravách při úpatí hor jsou poměrně časté.

Také pro motýly představuje pohoří důležitou a specifickou oblast výskytu. Na četných rašeliništích přežívají specialisté jako modrásek stříbroskvrnný Plebejus optilete nebo žluťásek borůvkový Colias paleano. Dříve běžné, dnes silně ustupující chladnomilné druhy luk zastupují např. perleťovec fialkový Boloria euphrosyne nebo okáč černohnědý Erebia ligea. 

Ještě unikátnější důkaz nepřetržité kontinuity bukových lesů poskytuje výskyt drobného lesního plže vřetence horského Pseudofusulus varians. Žije pod kůrou starých stromů nebo v pařezech, přičemž nejčastěji jsou to buky nebo javory. Vzhledem ke své omezené pohyblivosti jeho nález indikuje lesy, kde nedošlo k výrazným zásahům, jako je těžba. Posledních několik lokalit tohoto druhu u nás bylo potvrzeno v bučinách východních Krušných hor.

Trvalo několik generací, než se začal obraz o zničeném pohoří nad hnědouhelnými doly měnit. O přírodních hodnotách Krušných hor dnes zasvěcenci i místní obyvatelé nepochybují. I lidé zdaleka, kteří pohoří navštívili jednou nebo víckrát, svůj mnohdy přezíravý postoj přehodnocují. Většina společnosti si proto přeje použít všechny možné nástroje, aby se podařilo Krušné hory ochránit. Jedním z nich je vyhlášení chráněné krajinné oblasti. Pomohlo by to nejen volně žijícím živočichům, ale i jednomu druhu primáta (Homo sapiens?), který si se svou svobodou moc neví rady.

---

Použité prameny

Čížek O., Marhoul P. (eds.) 2019: Denní motýli v Ústeckém kraji, síťový atlas rozšíření. Ústecký kraj, Ústí n. L. 404 str.

Lacina A., Horsák M. 2009: Jak se vede vřetenci horskému – z červené knihy našich měkkýšů. Živa 2/2009: 73-74.

Mertlík J. 2015: Přehled druhů čeledí Cerophytidae, Elateridae, Eucnemidae, Lissomidae a Throscidae (Coleoptera) Krušných hor a Podkrušnohoří (Česká republika), zaměřený na saproxylické druhy listnatých lesů Elateridarium 9: 40-110.

Nálezová databáze AOPK ČR NDOP 2024.

Vlastní pozorování.