Analýzy, komentáře

Plány péče potřebují odborný pohled i regionální souvislosti

Komentáře na toto téma se však většinou vedou v následujícím duchu: „Není to možné, protože aparát státní ochrany přírody je zkostnatělý, efektivita hospodaření nízká nebo jednostranně zaměřená a poškozuje část potenciálních předmětů ochrany“. Klíčem ke změně jsou plány péče, zpracované na vysoké odborné úrovni, a jejich následná praktická realizace. Předcházející věta není jen otřepané klišé. Odborná kvalita plánů péče stále v několika směrech pokulhává. V případě praktické realizace kvalitních dokumentů je to často bohužel ještě horší. V následujícím textu se pokusím nastínit hlavní úskalí spojené s vytvářením a realizací kvalitních plánů péče.

Vysoká odborná úroveň plánů péče by měla být standard

Pro velkou část odborné veřejnosti jsou plány péče neurčitým cárem papíru, který nikoho nezavazuje a nic moc nevyřeší. Pokud už někdo z odborníků připouští, že je to důležitý dokument, na kterém se dá kvalitní ochrana území postavit, tak pro něj práce končí odevzdáním inventarizačního průzkumu jeho zájmové skupiny organismů. Očekává se, že pokud jsou k dispozici kvalitní podklady, dobrý plán péče zpracuje každý. Jenže to je velký omyl. Odborné zpracování plánu péče stojí na tom, že dokáži z dostupných dat vybrat to podstatné a péči nastavím tak, aby nedocházelo ke kolizím mezi jednotlivými skupinami organismů. Zároveň však musí být péče prakticky realizovatelná. Musím se orientovat v moderních trendech v ochraně přírody a zároveň mít přiměřeně kritický pohled na nejrůznější „módní novinky“. Pár příkladů za všechny.

Příklad 1: Rašelinné prameniště s bohatou populací hnědáska rozrazilového a zároveň velmi ohroženou a slabou populací vzácného mechorostu Hamatocaulis vernicosus. Zatímco hnědásek vyžaduje mozaikovitou seč, i jednoroční absence seče může zásadně poškodit populaci mechorostu. Zdánlivý konflikt, který má ale velmi jednoduché řešení. Nedoseček nikdy neumisťovat do místa výskytu mechorostu. Provést maloplošné speciální zásahy na podporu populace mechorostu a jeho populaci na lokalitě stabilizovat. Za čas můžeme dospět i ke stavu, kdy populaci mechorostu jednoroční absence seče neuškodí. Úkolem zpracovatele plánu péče je jen vymyslet takové řešení, aby se navržený postup jednoduše prakticky realizoval. Zdá se Vám to banální? Divili byste se, kolik lidí něco podobného nevyřeší. Proč? Neví nic o problematice vzácných druhů mechorostů, nebo se naopak domnívají, že údržba rostlinného společenstva vyřeší vše, zoologické předměty ochrany často neřeší. Jindy nepřemýšlí vůbec, jen bezmyšlenkovitě opíší starý plán péče, kde bude zase figurovat jen klasická seč a nic víc.

Příklad 2: Lesní komplex xerofilních doubrav a suťových lesů v kaňonovitém říčním údolí s přítomností významných druhů hmyzu světlých lesů a lesostepních druhů rostlin. To, že v dané lokalitě není ponechání samovolnému vývoji dobrý nápad, je asi jasné už širší skupině zpracovatelů, ovšem udělat to tak, aby o alternativním managementu světlých lesů uvažoval správce a vlastník, vyžaduje velmi dobře podloženou odbornou argumentaci. Navíc požadavky hmyzu a rostlin na provedení zásahů mohou být značně rozdílné. Nejedná se o kolizi, ale o vyladění opatření tak, aby vyhovovalo oběma skupinám organismů. Vždy je jednodušší přistoupit na iluzi, že přírodní proces a disturbance vše vyřeší za nás. Na druhou stranu je potřeba mít realistické požadavky na rychlost a rozsah zavedených inovativních zásahů. Pokud se v průběhu 10 let platnosti plánu péče začne vytvářet pařezina nebo obnovovat lesostep na 10 % plochy území, bude to úspěch. Radikální návrhy, i když odborně podložené, většinou nekončí dobře.

Kvalifikovaný zpracovatel by měl přesně vědět, jaké skupiny organismů jsou pro dané biotopy na lokalitě zásadní. Nemusí je samozřejmě sám znát, ale měl by být vybaven znalostí základních postupů, jak a kde zohlednit ochranu jednotlivých skupin. Například není smysluplné upřednostňovat požadavky na ochranu ornitofauny na loučce o velikosti čtvrt hektaru. Naopak pro nastavení hospodaření na suchých stepních trávnících je zásadní entomologické hledisko a celkový kontext lokality v měřítku okolní krajiny. Velmi důležitý je přehled o problematice druhové ochrany u lesních území, kde je potřeba jednoznačně rozlišit, kdy je žádoucí aktivní management a kdy je naopak vhodné ponechat plochu samovolnému vývoji.

Zásadní je důraz na regionální znalost

Při debatách na téma odborné kvality plánů péče velmi často narážím na stále stejné argumenty – nemáme k dispozici kvalitní zpracovatele, je to drahé, nikdo to nechce platit. Zásadní problém je ale jinde. V první řadě mnoho zadavatelů plánů péče o kvalitu vůbec nestojí. Je to pro ně komplikace. Velmi často dostávají dokument, který pro svou realizaci vyžaduje značný objem jejich práce a osobní iniciativy. Někdo se realizací kvalitních plánů péče nezabývá proto, že se mu prostě nechce. Někdo proto, že je zahlcen přebujelou administrativou a nezbývá mu na to prostor. Výsledek je stejný. Druhý, mnohem závažnější problém je situace, kdy správce ZCHÚ o kvalitní plán péče stojí. Ovšem je tlačen do zadávání plánů péče formou výběrových řízeních, kde jediným kritériem výběru je nabídková cena. Většinou dostává nepoužitelný dokument, který vůbec nezohledňuje specifika daného regionu či lokality a hlavně nic nového nepřináší. Ještě smutnější je situace, kdy je pro lokalitu zpracován velmi kvalitní plán péče, ale ten nový z něj vůbec nevychází a dále jej neposouvá. Z praxe uvádím pro ilustraci pár příkladů.

Příklad 3: Podhorská acidofilní bučina, plošně nevelká lokalita, zpracovatel navrhuje výrazné snížení zakmenění pod zákonem danou mez. Konkrétní předmět ochrany, pro který to děláme? Zatím není, ale může být. Musíme být moderní za každou cenu. Neví, že na lokalitě je aktuálně prokázané hnízdění datlíka tříprstého, protože samozřejmě nekontaktuje nikoho z místních odborníků. Vůbec se neobtěžuje konzultovat dopředu záměr se správcem nebo vlastníkem. Uniká mu zcela regionální kontext lokality.

Příklad 4: Mezotrofní rybník s bohatě vyvinutými strukturovanými litorály a navazujícími fragmenty rašelinných luk a mokřadních olšin. Zpracovatel zřejmě vůbec nemá zkušenost s aspekty péče o rybníky a jejich výtopami. V plánu péče chybí reálný návrh hospodaření na rybníce zohledňující všechny potenciální potřeby a komplikace. Osnova je jen formálně vyplněna. Naprosto chybí potřebné návrhy na podporu strukturovaného litorálu a terestrických biotopů. V předmětech ochrany chybí zásadní druhy, snadno na lokalitě detekovatelné. Důvod je jednoduchý, zpracovatel, byť relativně kvalifikovaný, nemá s ochranou a péčí o tento typ biotopů žádnou praktickou zkušenost.

Výše uvedené příklady ilustrují, jak je důležité, aby plány péče přednostně zpracovávali regionální znalci, kteří mají na dané lokality nějakou vazbu a delší dobu s nimi pracují nebo lidé s konkrétní zkušeností s daným typem biotopu. Jejich práce vůbec nemusí být výrazně dražší, spíše naopak. Tento postup se ovšem naprosto neslučuje s podstatou výběrových řízení a podobných soutěží, které jsou naprostým opakem situace, kdy je plán péče zadáván většinou jednotlivě, přímo na míru konkrétnímu člověku, kterého jsem si vybral a vím přesně proč. Namítnete, že takových lidí je málo. Možná ano, ale není složité je vychovat formou různých školení a budováním dlouhodobé spolupráce. Bohužel musím zde znovu opakovat, že klíčová je role institucí ochrany přírody, které musí kvalitu požadovat a prosadit si ji. Většinou je ale zajímá jen formální stránka dokumentu a zpracovatel, který je nutí dělat něco „složitějšího“, je jen komplikace, což je velká škoda. Otřesné, ale bohužel běžně se vyskytující, jsou případy plánů péče, které si zadavatel nechá zpracovat jen proto, že je formálně musí mít, ale vlastní dokument ho vůbec nezajímá a nikdy si ho ani nepřečte.

Úspěšná realizace se neobejde bez spolupráce se správcem území

Závěrem je potřeba zdůraznit, že úspěšná realizace se v současnosti většinou neobejde bez další spolupráce zpracovatele plánu péče se správcem území. Platí to zejména v případě speciálních managementů nebo rozsáhlé obnovy území. Typicky se jedná o obnovu světlých lesů, speciální zásahy na podporu vzácných druhů mechorostů, obnova stepních trávníků nebo rašelinišť v pokročilém stádiu sukcese apod. Zde právě vystupuje na povrch neštěstí, které přináší „anonymně“ zpracované plány péče soutěžené ve velkých výběrových řízeních. Pokud plán péče vypracoval regionální odborník s vazbou na dané území, nemusí být problém s ním realizaci průběžně konzultovat apod. V případě zpracovatelů z druhého konce republiky to často není možné, a to zcela pomíjím situaci, že většina z nich o to ani nestojí. Na druhou stranu při dobře propojené regionální spolupráci mezi odborným zpracovatelem a správcem území vznikají skvělé věci a touto cestou bychom se měli začít ubírat. Bohužel současná situace ve státní ochraně přírody nám nedává mnoho nadějí.