Analýzy, komentáře

Stokrát opakovaná lež se stává pravdou?

Problematika ochrany přírody (životního prostředí) je důležité téma nejen pro naši (vyspělou, vzdělanou, bohatou) společnost, ale doslova životně důležité téma především v rozvojových státech světa. Rád bych věřil tomu, že v našem státě jsme schopni nejen kultivované diskuse, ale jako společnost vzdělaných lidí se hlavně dohodnout o všech důležitých věcech „mírovými prostředky“ na základě vědeckých poznatků a historických zkušeností a z nich odvozených a dobře podložených argumentů, které mají oporu v dobré, respektované legislativě.

To, co ve výše zmíněném článku dr. Vlašín prezentoval jako mezinárodní ostudu z důvodu nezajištění ochrany lužního komplexu Soutok, si ale zaslouží okomentovat a náležitě rozebrat. Nejvíce leží autorovi na srdci starost o naplnění evropské směrnice číslo 92/43/EHS „o stanovištích“ legislativními nástroji České republiky. Dokonce opakovaně tenhle odborník na ochranu přírody prohlašuje, že toto území „…nepožívá (žádnou) legislativní ochranu“, což je buď jeho vědomá lež, nebo má svůj originální výklad oné směrnice a našich zákonů o ochraně přírody, anebo je pravda obojí, což by ale v kontextu s charakteristikou dr. Vlašína jako soudního znalce v oboru ochrana přírody bylo přímo skandální zjištění. Celé území EVL Soutok (tak jako všechna EVL v České republice) je chráněno prostřednictvím základní ochrany zakotvené v § 45c zákona č. 114/1992 Sb., díky čemuž jsou naše mezinárodní i unijní závazky splněny a žádná mezinárodní ostuda nehrozí! Problémem ale je neukojitelnost některých „eurohujerů“, kteří se všemi prostředky snaží být papežštější než papež.

Sliby se slibují, blázni se radují!

Jistě nebude na škodu, když si připomeneme, jak se k implementaci evropského práva u nás přistupuje tvůrčím způsobem, „po česku!“. Na konci devadesátých let minulého století a na počátku tohoto tisíciletí se i v České republice široce diskutovala problematika zajištění ochrany biologické rozmanitosti na úrovni Evropské unie. Na řadě seminářů a konferencí jsme byli odborníky Ministerstva životního prostředí ČR (MŽP ČR) a dalšími specialisty informováni, jak bude celoevropský ochranářský program Natura 2000 nejen prospěšný pro zachování biologické rozmanitosti, ale především se stane nástrojem pozitivní motivace pro všechny zúčastněné, hlavně pro soukromé vlastníky a hospodářské subjekty, které krajinu využívají pro svou obživu, a jak povede k šetrnému, přírodě co nejbližšímu způsobu hospodaření s přírodními zdroji, v úzké, přátelské spolupráci s přírodovědci a ochránci přírody…

Natura 2000 po česku!

V roce 2001 vydala Agentura ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK) s podporou MŽP ČR publikaci „NATURA 2000 – Otázky a odpovědi“. Pro širokou veřejnost je v ní popsán smysl a podstata soustavy Natura 2000 a mimo jiných sdělení je zde uvedeno: „Na základě odborných údajů bude zpracován první návrh soustavy NATURA 2000. Následovat bude projednání Ministerstva životního prostředí a dalších úřadů ochrany přírody s vlastníky a uživateli pozemků…“

Z vlastní zkušenosti mohu proces zpracování prvního (ale jak se později ukázalo, tak definitivního!) návrhu „naturových“ stanovišť popsat. Byl jsem tehdy osobně přesvědčen, že konečně bude do praxe uveden projekt, na němž se budou moci podílet i vlastníci pozemků. Dokonce jsem na počátku roku 2003 dohodl s AOPK Brno spolupráci na společném „vymapování“ stanovištní Natury 2000 v lesích Lesního závodu Židlochovice, jehož jsem byl v té době ředitelem. Byli jsme v kontaktu a zhruba tři měsíce jsme byli napjati, že „…už to bude!“ (za týden, za několik dní, dáme okamžitě vědět, atd…). A pak to někdy v srpnu přišlo: „Už to máme hotové!“ pravila milým hlasem koordinátorka z AOPK v Brně. Takže několik měsíců jsme byli držení v bláhové naději, že se budeme moci osobně účastnit smysluplného programu, aby nakonec první seznam „naturových“ stanovišť byl zpracován (nejen) z mého pohledu konspirativně, bez využití místních znalostí lesníků, rybářů, biologů specialistů, aniž jsme se kdy dověděli, kdo vlastně byli ti odborníci, kteří mapování u nás bez našeho vědomí provedli? Dodnes to považuji za obrovský faul na důvěru v odbornost a profesionalitu státní ochrany přírody a důkaz, že „…ochrana přírody si dělá, co chce“, jak říkají mnozí nejen z oblasti jižní Moravy. A to byl teprve začátek té tragikomedie zvané „Natura po česku!“, které MŽP ČR dělalo dlouho dopředu reklamu.

Nastal konec roku 2003 a vedoucí pracovníci CHKO Pálava dostali (z MŽP?) příkaz, aby v šibeničním předvánočním čase se stanoveným termínem do konce prosince onoho roku provedli takzvané „předjednání“  Natury 2000 s vlastníky dotčených pozemků. Zhostili se tohoto úkolu velmi formálně, s možností nahlédnout do nekompletních pracovních návrhů managementových ochranářských opatření pro některá stanoviště a druhy. Na jednáních bylo „důrazně konstatováno“, že se vlastníci budou moci „ještě oficiálně vyjádřit“ počátkem roku 2004. LZ Židlochovice se k získanému pracovnímu návrhu vyjádřil v březnu 2004 na osmi stranách oficiálně sepsaných a odeslaných připomínek, na něž do dnešního dne nedostal ze strany MŽP žádnou odpověď! Jedna z perel v navrhovaných opatřeních se týkala stanovišť s výskytem roháče obecného(Lucanus cervus), běžného brouka na celé jižní Moravě: „zvýšit obmýtí na 200 roků (i u pařezin), zakázat holou seč, jen na výjimku povolit holou seč do velikosti 1 aru, ale s podmínkou ponechání dvou výstavků!“. (Pro představu je třeba uvést, že dospělý dubový les má 1 strom na cca 1,5 aru!). A finále tohoto nepodařeného divadelního kusu? Dne 22. 12. 2004 schválila Vláda ČR tzv. Národní seznam evropsky významných lokalit, včetně EVL Niva Dyje a EVL Soutok – Podluží. Tento svévolný akt, jako ryzí ukázka eurohujerství naší státní ochrany přírody, byl proveden bez předchozího projednání s vlastníky a uživateli pozemků, mimo správní řízení, což v konečném důsledku znamenalo a znamená výrazné omezení vlastnických práv a zpochybnění celé soustavy Natura 2000 v České republice. V Evropské unii jsme se stali premianty, možná i prvním státem, který měl schválený seznam EVL… Do seznamu se nesmyslně dostala spousta pozemků, dokonce i orné půdy, alejí, parků, území určených k zástavbě, které často nesplňovaly kritéria stanovištní ani druhová. Seznam se tvořil podle zásady „nacpat tam co nejvíc!“, tedy všechno pouze dle subjektivního uvážení (prý) odborníků, pod diktátem aktivistických (nevládních) skupinek, které měly a dosud mají své zastoupení i na MŽP ČR. Stát tehdy zklamal, protože si nezachoval roli objektivního strážce práv svých zájmů a zájmů svých občanů. Vrcholilo období, kdy se zákon o ochraně přírody a krajiny prezentoval jako „zákon speciální vůči jiným zákonům“, tedy „nadzákon“… Možné budoucí problémy Naturou 2000 dotčených subjektů a vlastníků se ignorovaly a neřešily. Toto je podle mne skutečná obrovská ostuda tohoto státu a je zřejmě pouhou náhodou, že se někdo z dotčených vůči této zvůli dosud nebránil soudní cestou. Možná bychom pak byli svědky i mezinárodní ostudy, ale v jiném smyslu, než předvídá dr. Vlašín.

Implementace Natury 2000 v legislativě a praxi České republiky, opět po česku!

V nahoře zmíněné publikaci AOPK a MŽP ČR se dále uvádí, že: „Počítá se proto s tím, že na navržené lokality soustavy NATURA 2000 se bude hledět jako na území vyhlášená a uvedené povinnosti pak budou zajišťovány běžným postupem podle zákona o ochraně přírody a krajiny“. V zákoně č. 349/2009 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 12. 2009 a je rozsáhlou novelou zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, jsou stanoveny tři možné způsoby ochrany EVL:

a) prostřednictvím základního ochranného režimu popsaného nově v § 45 c, odst. 2 a 3 zákona č. 114/1992 sb.,

b) zřízením smluvní ochrany

c) vyhlášením ochrany v některé z kategorií zvláště chráněného území (ZCHÚ) – PP přírodní památka, NPP národní přírodní památka, PR přírodní rezervace a NPR národní přírodní rezervace. 

Platné ustanovení § 45c odst. (4) zákona o ochraně přírody a krajiny, naprosto jasně říká, že: „K zajištění udržení příznivého stavu evropských stanovišť nebo stanovišť evropsky významných druhů, které jsou předmětem ochrany evropsky významných lokalit, lze území evropsky významných lokalit nebo jejich částí vyhlásit za zvláště chráněná území nebo zde zřídit smluvně chráněná území podle § 39.“

Přestože stávající legislativa chrání oblast lužních lesů nejen na Soutoku hned několika zákony více než dostatečně, mimo jiné i formou EVL a PO, a zákon o ochraně přírody a krajiny výslovně uvádí, že: „…lze území evropsky významných lokalit nebo jejich částí vyhlásit za zvláště chráněná území…“, snaží se dr. Vlašín a skupinka jemu podobných odborníků tuto skutečnost zpochybnit a označovat několikanásobnou ochranu za nedostatečnou a příslovce lze zaměňovat svévolně za imperativ se musí, což ale zákon takto neukládá!

Po tomto jednoduchém rozboru naší platné legislativy je alarmujícím zjištěním, že soudní znalec v oboru ochrana přírody žaluje v Bruselu na náš stát omíláním stále stejné lži a vyvolává napětí mezi aktéry procesu hledání optimálního způsobu ochrany lužních lesů na Soutoku a veřejností. Nestoudně tím znevažuje náš stát a prezentuje jej jako neschopnou instituci, a to s pocitem, že takto se to musí! Smutné je, že i veřejnoprávní média dávají jemu a jemu podobným křiklounům velký prostor pro jejich názory, aniž by si ověřila, kde je pravda.

Proč nebyla ochrana EVL Soutok zajištěna smluvní ochranou?

Podle ustanovení § 39, odst. 1) zákona o ochraně přírody a krajiny, je ochrana evropsky významných lokalit zajišťována přednostně v součinnosti s vlastníky pozemků. V celé České republice bylo ke dni 30. 9. 2017 smluvně chráněno 36 evropsky významných lokalit. A nejsou to území malá, některá jsou svou rozlohou větší než národní parky či chráněné krajinné oblasti, např. Hradiště má rozlohu 33 159 ha, Libavá 11 376 ha, Boletice 8 452 ha. Smluvní ochrana EVL je z pohledu české legislativy rovnocenná maloplošným zvláště chráněným územím (MZCHÚ), která v současné době preferuje MŽP ČR. Důvodem, proč byla smluvní ochrana do zákona začleněna, bylo zvýraznění role uživatele pozemku jako partnera orgánů ochrany přírody, což u MZCHÚ není tak docela možné. Rozdíl v obou institutech je, jednoduše řečeno, tento: smluvní ochrana je náročnější na vyhlášení, ale dlouhodobě je pro účastníky jednodušší na administrativu. MZCHÚ je jednodušší na vyhlášení, ale z dlouhodobého hlediska je náročná na administrativu kvůli nutnosti schvalovat výjimky. Jihomoravský kraj (JMK) je podle zákona o ochraně přírody a krajiny kompetentní k uzavření takové smlouvy pro lokalitu Soutok. Území je majetkově jednoduché. Přesto je zřejmá nechuť úředníků Odboru životního prostředí Krajského úřadu JMK (OŽP KÚ JMK), smluvní ochranu v tomto území využít. Pro srovnání oné pracnosti lze uvést, že v případě zemědělských hospodářů byli povinni nájemci zemědělské půdy uzavřít nájemní smlouvy s tisíci vlastníků. Honební společenstva v celé ČR musela ze zákona uzavřít smlouvy s tisíci vlastníků honebních pozemků v každé honitbě. Při komplexních pozemkových úpravách relativně malý pracovní tým musí v každém katastrálním území vypořádat složité majetkoprávní vztahy s tisíci vlastníků půdy. Není k zamyšlení, že KÚ JMK s rozsáhlým úřednickým aparátem odmítá uzavření relativně jednoduché smlouvy de facto s jediným subjektem? Fakt, že by případná CHKO nesrovnatelně více zatížila státní rozpočet (nejen samotným vyhlášením, ale zejména jeho provozem) než smluvně zajišťovaná ochrana prostřednictvím Lesního závodu Židlochovice LČR s. p., krajský úřad vůbec netrápí. Ani se zřejmě nebojí, že upadnou do podezření, že je to z jejich strany jen z pouhé pohodlnosti. Faktem je, že pro smluvní ochranu Soutoku neprojevili ani minimum vůle. Asi proto, že tam, kde je vůle, je i cesta!

Díky ochotě a nezbytnosti se dohodnout projednávají v současnosti AOPK, MŽP ČR a MZe ČR kompromisní návrh k ochraně Soutoku připravený Lesním závodem Židlochovice formou vyhlášení maloplošných zvláště chráněných území na velké ploše více než 1 100 ha. 

Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s., „…ta za všechno může!“(?)

Největší část článku dr. Vlašína se zabývá odvážnou myšlenkovou konstrukcí, že za všemi problémy kolem ochrany Soutoku je nutno hledat a pojmenovat hlavního viníka. Dle jeho názoru je to Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s., (OPS), která podle něj byla založena „…proto, aby do doby řádné legislativní ochrany tohoto území alternovala správu CHKO.“  Že dr. Vlašín rád veřejně interpretuje svoje fantazie jako skutečnou pravdu, je všeobecně známo. Že si ale jako bývalý člen jednoho z orgánů OPS ani nedal práci a nepřečetl si alespoň úvod Zakládací smlouvy OPS, to je na pováženou. Kdyby tak učinil, věděl by, že v souladu s celosvětovým Programem Člověk a biosféra (MAB), ke kterému se přihlásila i Česká republika, je každá biosférická rezervace založena proto, aby „…zejména vytvořila vhodné podmínky pro udržitelný hospodářský rozvoj a územní management s ohledem na přírodní podmínky jejího území a její zonaci, podporovat ochranu přírody a krajiny, vědecký výzkum, monitoring, výchovu a vzdělávání, podporovat mezinárodní spolupráci a vést orgány ochrany přírody a krajiny, vlastníky územní samosprávy a všechny ostatní zájmové skupiny a resorty k partnerskému přístupu při rozhodování o záležitostech BR“.

Je pravda, že od doby, kdy dr. Vlašín z OPS odešel se slovy: „Nemůžu prosadit svoje názory, nikdo mi nezaplatí ani cesťák, nemám tady co dělat!“, uplynulo mnoho let. Důvodem jeho odchodu ale bylo hlavně to, že všechna rozhodnutí v OPS byla a jsou vždy přijímána jako dohoda všech přítomných na principu participace. Nemohl se tedy uplatnit jeho militantní diktát environmentalisty tak, jak jej například prezentuje v současném Českém ramsarském výboru. Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s., byla po deseti letech vyhlášena Programem MAB v rámci takřka 700 biosférických rezervací v celosvětové síti modelovou, protože vzorově naplňuje roli, kterou BR mají mít. Je to poprvé v dějinách Programu MAB v Československu a v České republice, kdy toto ocenění některá z BR obdržela. Je to poprvé, kdy přestalo platit, že BR je pouhou nálepkou významu území a nic víc… Kdo chce, zjistí si vše o aktivitách naší OPS za 15 let v jednotlivých výročních zprávách, které máme zveřejněné na webových stránkách www.dolnimorava.org.     

Na úplný závěr jedno povzdechnutí. Jižní Morava byla v minulosti místem, kde se potkávali přírodovědci, umělci a významné osobnosti veřejného života z naší republiky i ze zahraničí. Obdivovali nejen krásy našich luhů, ale byli součástí širšího neformálního, přátelského kolektivu, který se navzájem obohacoval mnoha informacemi. Ochrana vzácných fenoménů, ať už to byly mokřady, jednotlivé stromy či biotopy vzácných druhů, se odehrávala často jen na dobré slovo, bez nutnosti „mít to na papíře“, „mít to vyhlášené“.  Mezi lidmi bylo více přátelství a hodně vzájemného respektu. Byly to hodnoty kulturní společnosti, kde nikdo nezpochybňoval, ale ctil roli učitele, faráře, lékaře či lesníka.

To se v dnešní době asi nenosí. Soutok se stává územím, které je třeba dobýt a ovládnout. Skupinka ochranářských aktivistů - dobyvatelů vytváří kampaně, z nichž je zřejmá pouze ta chuť po moci. Za cenu dehonestace tradiční krajinné profese, za cenu lží a vytváření iluzí, že až se naplno budou moci uplatnit jejich nápady, bude všem líp. Tedy hlavně biodiverzitě.

Když jedu pod Pálavou nad Mušovskými nádržemi (Vodní dílo Nové mlýny), vždycky se pozastavím nad územím v jejich okolí, především pod Pavlovem směrem k Milovicím, které je výškově většinou pod hladinou vlastních nádrží. To byly ještě na konci 80. let minulého století vykoupené pozemky určené k „ekologizaci“, čili k obnově lužního ekosystému v bezprostředním okolí nádrží. Povodí Moravy na to v rozpočtu mělo vyčleněných 90 milionů Kč. (To je v dnešním přepočtu skoro miliarda!). A bylo to především Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody, tehdejší pracoviště dr. Vlašína, které navrženou ekologizaci odmítlo s poukazem, že jsou zásadně proti vodnímu dílu jako celku, a proto jeho ekologizaci odmítají!!! Dnes tam mohlo být jedinečné území, kypící životem, přírodní laboratoř podobná (ale daleko rozsáhlejší) než ta v Betlému u Pasohlávek na k.ú. Mušov. Asi to byly peníze špatné...

A protože si myslím, že tento druh „lídrů“ společnosti spíš škodí, jsem i já v případě Soutoku pro to, aby se nejprve stanovila jasná koncepce jeho udržitelného obhospodařování a ochrany. Začít se musí záchranou lužního ekosystému, to znamená zajistit pro něj dostatečné množství vody. To je projekt, který se již vytváří v atmosféře vzájemné důvěry a respektu rezortů MŽP a MZe, AOPK a LČR. Biosférická rezervace Dolní Morava, o.p.s., je i v tomto projektu aktivní jako koordinátor. Snaží se obnovit tvůrčí atmosféru, ve které budou mít přednost odůvodněné odborné argumenty, budou respektovány kompetence odborné i správní a bude vytvářena dlouhodobě udržitelná koncepce rozvoje celého regionu i ochrany všech jeho hodnot postupnými kroky. „Velké skoky“ v takovýchto složitých záležitostech nikdy nevedly k úspěchu.