Analýzy, komentáře

VÝVOJ OBORU REVITALIZACE DROBNÝCH VODNÍCH TOKŮ

Úvod

Revitalizace toků je v České republice poměrně mladým oborem. V roce 1992 byl v České republice zahájen na základě usnesení vlády ČR č.373/1992 Sb. Program revitalizace říčních systémů, finančně podporovaný ze státního rozpočtu a metodicky řízený Ministerstvem životního prostředí ČR. Cílem Programu revitalizace říčních systémů bylo napravování důsledků rozsáhlé devastace vodního režimu krajiny. Nejednalo se dominantně o problematiku znečištění toků, ale především o obnovu vodního režimu v povodí drobných vodních toků i významných vodních toků.

Vývoj oboru revitalizace drobných vodních toků

Po zavedení Programu revitalizace říčních systémů byla pozornost investorů zaměřena převážně na výstavbu malých vodních nádrží, v podstatně menší míře na revitalizace vodních toků. Důvodem byla jasnější koncepce návrhu a výstavby malých vodních nádrží, menší počet vlastníků dotčených pozemků a dostatečný počet vhodných profilů pro výstavbu nových nádrží, či pro rekonstrukci nádrží zrušených. Zkušenosti s řešením revitalizačních akcí nebyly do té doby v našich podmínkách známy, nebyly k dispozici žádné odborné podklady a první stavby tohoto typu byly řešeny převážně způsobem „pokus – omyl“. Zejména starší projektanti nebyli schopni přejít od zaběhlých metod úprav toků ke zcela jinému přístupu v rámci revitalizací. Dalším problémem byl nedostatek odborných publikací, z této doby lze jmenovat např. publikaci „Řeky pro život“ (Králová H. - ed., 2001), která je překladem ze zahraničního originálu, dále publikaci „Revitalizace vodního prostředí“ (Just T., 2003).

Je třeba si též uvědomit, že přenos výsledků ze zahraničí je účelný pouze z okolních států vzhledem k podobným morfologickým, klimatickým a půdním podmínkám, jednak je každá akce „originálem“ a i dobré příklady revitalizačních akcí nelze kopírovat jako celek.

Návrhy revitalizací drobných vodních toků se postupem času měnily a vyvíjely. Od počátečních „nesmělých“ pokusů, které někdy z dnešního pohledu ani revitalizacemi není možno nazývat, po novodobé akce, které jsou dnes dávány za příklad vhodně provedených revitalizací. Tento vývoj je možno sledovat např. při návštěvě realizovaných revitalizačních akcí, v některých příspěvcích na konferencích, či v nevelkém počtu publikací, zpracovaných na toto téma. Velmi dobře je vývoj patrný například ze srovnání publikací (Ehrlich a kol., 1992), (Ehrlich a kol., 1996), (Gergel a kol., 1999) a (Just, 2003). Další publikace týkající se této problematiky jsou uvedeny na konci článku.

Na Program revitalizace říčních systémů navázal po jeho skončení Operační program infrastruktura, dále Operační program Životní prostředí a v letošním roce by měla být zahájena další etapa Operačního programu Životní prostředí. Všechny tyto podpůrné finanční programy využívají i dotací z Evropské unie.

Od roku 1992, kdy byly zahájeny realizace prvních revitalizačních akcí až po dnešní dobu, je možno vymezit přibližně 3 vývojové fáze, které však nelze přesně časově ani věcně ohraničit. Každá z těchto vývojových fází je však dána určitým stupněm poznání problematiky a vnějšími podmínkami, které vymezovaly v dané době možnosti pro volbu způsobu daného typu revitalizačních opatření.

Jednotlivé časové etapy je možno charakterizovat následujícím způsobem:

• 1.etapa - původní trasa, původní profil koryta, původní opevnění – vkládání spádových objektů, tůní a prohlubní
• 2.etapa - nová trasa, nové mělčí koryto, odstranění opevnění
• 3.etapa - komplexní řešení v rámci pásu údolní nivy, napojení revitalizace toku na okolí

1. etapa realizace revitalizačních akcí

První etapa navrhování a realizace revitalizačních akcí spočívala v úplném zachování původního koryta, a to z hlediska trasy, průtočného profilu, opevnění a zpravidla i příbřežní vegetace. „Revitalizační efekt“ byl dosahován vkládáním kamenných a dřevěných prahů, jízků, přehrážek a tůní do původního profilu koryta. Idea revitalizace spočívala ve snížení průtočné rychlosti ve zdržích nad vzdouvacími objekty, a tím i v možnosti ukládání sedimentu v těchto prostorách. Dalším v té době používaným argumentem bylo prokysličení vody přepadem na jednotlivých objektech. Tento vliv se však prokázal jako zcela zanedbatelný.

Pro návrh revitalizačních objektů bylo možno použít publikace (Ehrlich et al., 1996 a Gergel et al., 1999). Obě tyto publikace byly v době 1.etapy kladně hodnoceny, zejména projektanty, kteří měli konečně k dispozici konkrétní podklad pro projekty revitalizačních akcí. Postupem doby však docházelo k „typizaci“ revitalizačních akcí. Projektanti střídali pravidelně či nepravidelně jednotlivé objekty a zcela se stíral potřebný individuální přístup projektanta k řešenému toku.      

Princip revitalizací upravených toků spočívá v současné době ve změně trasy koryta, vytvoření nového koryta vhodného tvaru i velikosti průtočného profilu a vybudování koryta bez těžkého opevnění.  

Dřevěné prahy byly tvořeny kulatinou o průměru 10 až 20 cm, zapuštěnou na určitou délku do břehů a fixovanou např. dřevěnými pilotkami nebo ocelovými trny, osazenými do spár opevnění. Variantní řešení spočívalo v použití jedné nebo dvou kulatin nad sebou, případně osazení dalších kulatin u břehů s lichoběžníkovým přelivným profilem pro ochranu břehů proti podemílání přepadající vodou. Dále byly používány jízky ze dřeva a z kameniva, zděné prahy a přehrážky a prohlubně, fixované dřevem a kameny.

Ve většině případů nedošlo k účinné transformaci koryta vlivem sedimentace splavenin. Téměř vždy byla zachována původní hloubka koryta pod úrovní terénu i původní průtočný profil, revitalizované koryto bylo tedy značně kapacitní i pro provedení povodňových průtoků. Při kulminačních průtocích 2 až 5leté povodně byly úseky koryta, kde bylo místně odstraněno opevnění, namáhány velkými průtočnými rychlostmi a v řadě případů docházelo k destrukci opevnění směrem po toku a vzniku výrazných nátrží břehů. Názory na tuto „samovolnou radikální revitalizaci“ se liší.

Akce byla zpravidla doprovázena též výsadbou břehové vegetace, umístěné však většinou liniově na břehovou hranu, méně často do pat a svahů břehů koryta.

Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně:

• minimální nebo nulové problémy vlastnických vztahů, koryto i břehová hrana byly zpravidla ve vlastnictví investora revitalizační akce,
• změna trasy nebyla možná bez souhlasu vlastníků okolních pozemků, investoři akcí změnu trasy proto ani nevyžadovali,
• nebylo třeba řešit problémy se zůstatkovou hodnotou opevnění koryta (opevnění zůstalo v korytě),
• jednoduchost provádění (malá technika, 2 pracovníci, rychlá výstavba, nepatrné poškození pozemků v okolí objektu),
• nízké finanční náklady (v řádech tisíců Kč na jeden objekt),
• revitalizace splňuje základní požadavky, uvedené v předcházející kapitole jen částečně. Při nízkých průtocích se vytváří potřebná hloubka vody jen ve vzdutí objektů, v části revitalizované tratě protéká voda velkou rychlostí při malé hloubce, v případě hladkého opevnění neumožňuje velká rychlost proudění vody ukládání sedimentu, hladina vody v toku neovlivňuje pozitivně hladinu podzemní vody v okolí toku. V případě opevněného podjezí se pod objekty vytváří malá hloubka, která omezuje migraci ryb, v prizmatickém korytě nejsou úkryty pro ryby a v úsecích mezi objekty nedochází k žádoucí transformaci koryta. Tyto negativní jevy se u potočních koryt, opevněných původně kamenným pohozem a plůtky z tyčoviny, projevily méně výrazně,
• v častých případech revitalizační objekty podtékají nebo jsou obtékány, a proto se nad nimi nevytváří dostatečné vzdutí. Trvanlivost dřevěných objektů je krátkodobá, zejména při střídavém zatápění a odkrývání dřevěné kulatiny,
• stupně z kamenné rovnaniny protékají, pokud nedojde k jejich zakolmatování. Utěsnění nastává však po určité době pouze u toků, transportujících dostatečné množství splavenin,
• revitalizovaný úsek působí příliš uniformně, zejména pokud jsou objekty osazovány v pravidelných vzdálenostech od sebe,
• liniová výsadba vegetace na břehové hraně nevytváří potřebnou krajinotvornou kulisu a nemá stabilizační účinek ve svazích břehů, v některých lokalitách s intenzivní zemědělskou výrobou dochází k poškozování vegetace zemědělskými stroji, případně pasoucím se dobytkem,
• koryto zůstává napřímené - není zpomalený průtok vody.

2. etapa realizace revitalizačních akcí

Druhá etapa realizace revitalizačních akcí již znamenala kvalitativní posun v řešení problému. Řešení vycházelo ze skutečnosti, že revitalizační efekt může splnit pouze koryto, které bude mít při nízkých průtocích dostatečnou hloubku pro zajištění života a migrace organizmů, zajistí různorodost rychlostí v příčném i podélném profilu, umožní kontakt vody v toku s okolním prostředím a koryto nebude současně zničeno při zvýšených průtocích.       

Řešení spočívalo v návrhu nové trasy toku, zpravidla obloukovité až meandrující, čímž došlo k prodloužení délky toku, a tím ke snížení podélného sklonu dna a zmenšení průtočných rychlostí. Nové koryto bylo navrhováno výrazně mělčí, tím i významně méně kapacitní. Při zvýšených průtocích došlo poměrně brzo k vybřežení vody, a tím bylo koryto chráněno před poškozením. Novou trasu koryta je účelné přizpůsobit charakteru přírodních úseků stejného nebo podobného toku v daném regionu. Staré koryto je v této etapě zahrnuto výkopovým materiálem nové trasy, velká péče provádění je věnována místům křížení staré a nové trasy. Pokud jsou okolní pozemky odvodněny systematickou drenáží, je nutno tuto drenáž podchytit novým záchytným drénem, vedeným v mírnějším sklonu než je dno koryta a po určitých vzdálenostech je drén gravitačně zaústěn do koryta.   

Vhodných lokalit pro tento způsob revitalizace není velké množství a možnost realizace je dána splněním následujících podmínek:

• tok prochází vlastním aluviem dostatečné mocnosti,
• pro revitalizaci musí být k dispozici širší pás, který umožní rozvlnění trasy toku. Nejvhodnější jsou luční pozemky, kterým nevadí krátkodobé občasné vybřežení vody při zvýšených průtocích,
• vhodné vlastnické vztahy na dotčených pozemcích – buď jsou pozemky ve vlastnictví investora akce nebo jsou ochotni vlastnící pozemky prodat či směnit za státní půdu nebo jsou ochotni přijmout věcné břemeno,
• pozemky podél toku nejsou intenzivně zemědělsky využívány, nemají vysokou bonitu, pokud jsou odvodněny, pak hloubka odvodnění pod terénem není velká (vhodné jsou louky s hloubkou drenáže pod terénem cca 0,6 – 0,8 m),
• v řešeném pásu se nenacházejí žádné objekty ani zařízení, která nesmí být ani občasně zaplavována.

Tuto etapu revitalizace je možno charakterizovat následovně:

• směrové i výškové vedení trasy koryta a průtočné rychlosti odpovídají představám dosažení revitalizačního efektu,
• koryto není opevněné, což umožňuje dobré propojení hladiny podzemní vody v okolí s hladinou vody v toku. Vzhledem k malé hloubce dna koryta pod terénem je hladina podzemní vody v příbřežní zóně také relativně mělko pod terénem,
• destrukce koryta je málo pravděpodobná, pokud k ní dojde, jedná se zpravidla o lokální poškození (místní nátrže), které mohou být chápány jako pokračování samovolné revitalizace toku,
• koryto toku se může dále přetvářet do dosažení rovnovážného stavu, který odpovídá charakteru toku, jeho vodnosti a místním podmínkám,
• pokud je pás pozemků ve vlastnictví investora, je možno celé toto území využít k výsadbě doprovodné vegetace. Vegetace pak může být vysazována skupinově, střídavě na obou březích, což je výrazně vhodnější způsob než liniová výsadba na břehové hraně.
• výkup pozemků zvyšuje investiční náklad akce. Někteří vlastníci málo hodnotných pozemků zvyšují při zájmu o pozemek cenu nad únosnou míru a v některých případech buď znemožní celou akci nebo alespoň výrazně komplikují. Na tomto místě je nutno upozornit, že revitalizovaný úsek by měl být jednolitý, ponechání určité části koryta uprostřed revitalizované trasy může revitalizační efekt celého díla výrazně snížit,
• investor (dodavatel) se musí zabývat odpisem a likvidací původního opevnění. Správný postup by vyžadoval ohodnocení zbytkové ceny investice a její prodej. Tento postup značně komplikuje realizaci akce,
• zvýšené nároky na následnou péči o doprovodnou vegetaci. Správce toku by měl udržovat zejména v prvních letech zatravněný pás vyžínáním, avšak na tuto činnost nemá ve větším rozsahu dostatek finančních prostředků. Údržba příbřežní vegetace by měla být smluvně zajištěna po dobu nejméně 3 let dodavatelskou firmou, po této záruční době již nároky na údržbu vegetace nejsou tak finančně náročné,
• revitalizační akce musí být po určité době finančně i právně uzavřena (kolaudace). Během času však může docházet k určitým změnám (pokračování samovolné revitalizace toku), tyto změny by měly však být spíše vítány než odsuzovány.

Kompromisním řešením, tvořícím přechod mezi první a druhou etapou revitalizací vodních toků tvořilo tzv. optické rozvlnění trasy. Tato úprava spočívá v ponechání trasy dna v původní podobě a střídavém zmírnění sklonů svahů. Opticky tato úprava působí tak, že břehové hrany tvoří vlnovku. Plocha mírnějších svahů (ve sklonu až 1 : 10) je využita pro výsadbu doprovodné vegetace. Toto řešení však nesplňuje základní požadavky revitalizace, zejména zachovává velkou hloubku dna koryta pod úrovní terénu a nové koryto je vysoce kapacitní.

3. etapa realizace revitalizačních akcí

Třetí etapa tvoří v současné době nejvyšší vývojový stupeň poznání v oblasti revitalizace drobných vodních toků. Jedná se o komplexní pojetí revitalizační akce, kde do řešení je kromě vlastního toku zahrnuto i širší okolí (zejména údolní niva), případně celé povodí toku.

Revitalizace spočívá zejména ve volbě nové trasy koryta, v zásadní změně hloubky dna (menší zahloubení) a ve výrazně menším průtočném profilu. Koryto je dimenzováno tak, aby bez vybřežení provedlo pouze průtok např. půlletý nebo třicetidenní (viz dále). Při těchto průtocích je průtočná rychlost dostatečně malá, aby nedošlo k zásadnímu poškození neopevněného nebo jen lokálně opevněného koryta, při větších průtocích voda vybřeží a protéká celou údolní nivou. Části původního koryta mohou být ponechány, jsou však propojeny vodou z nového koryta pouze zdola, tj. nejsou průtočné a tvoří tůně. Do těchto tůní je možno vyústit při vhodných výškových podmínkách drenážní systémy. Kromě toho je možno v rámci údolní nivy vybudovat boční tůně, napájené buď nepřímo podzemnínapájené buď nepřímo podzemní vodou nebo propojením s korytem revitalizovaného toku. Nová trasa může být navržena s případným větvením koryta, zachováním slepých ramen, na novém korytě s vytvořením tůní nebo mokřadních ploch.

Vzhledem k tomu, že pás, vyčleněný pro revitalizaci je zpravidla dostatečně široký, je možno na této ploše zajistit výsadbu doprovodné vegetace podle zásad, uvedených v předcházejícím bodu. Optimální je i napojení doprovodné vegetace toku na stávající vegetaci v povodí. Revitalizovaný tok pak netvoří izolovaný biokoridor, ale umožňuje migraci živočichů.

Takový typ revitalizace však vyžaduje pečlivý výběr vhodného toku pro revitalizaci a podrobnou znalost celého řešeného povodí. Pro takové typy revitalizačních akcí je proto účelné zpracovat nejprve v úrovni studie komplexní řešení celého povodí s vytipováním všech aktivit, které by revitalizace zahrnovala. Kromě toho umožní taková studie před zahájením projekčních prací posoudit vlastnické vztahy a přístup dotčených subjektů a také projednat financování akce.

Současný trend

Princip revitalizací upravených toků spočívá v současné době ve změně trasy koryta, vytvoření nového koryta vhodného tvaru i velikosti průtočného profilu a vybudování koryta bez těžkého opevnění.

Trasa původních upravených koryt toků se skládá prakticky vždy z dlouhých přímých úseků a střídavých kruhových oblouků, což neodpovídá přirozené trase neupravených koryt. Nová trasa revitalizovaného koryta je tvořena převážně kruhovými oblouky malých poloměrů (řádově jednotky metrů) s krátkými přímými úseky. Vlivem toho dochází jednak k mírnému prodloužení trasy, a tím ke snížení podélného sklonu dna koryta a zmenšení rychlostí protékající vody.

Průtočný profil původních upravených koryt je téměř bez výjimek lichoběžníkový se sklony svahů 1 : 1,5, což neumožňuje např. přístup zvěře k toku, koryto je poměrně hluboké, obvykle kolem 1,4 m. Tím dochází k zaklesnutí hladiny podzemní vody v okolní nivě na hloubku, odpovídající úrovni dna koryta. Velký průtočný profil koryta je sice schopen provést bez vybřežení vyšší průtoky, avšak vzhledem k velké rychlosti průtoku dochází k poškození koryta toku. Z tohoto důvodu se chránila koryta toků těžkým opevněním, tvořeným kamennou dlažbou do betonu, v lepších případech použitím polovegetačních tvárnic. Poměrně hladké opevnění koryta způsobuje opět zvýšení rychlosti průtoku vody při malých hloubkách, což znemožňuje jednak usazování sedimentu na dně koryta, jednak působí negativně na tvorbu a migraci jakýchkoliv organizmů. Revitalizovaná koryta mají obvykle mísovitý tvar, s větší šířkou než hloubkou (cca dvojnásobnou), dno koryta je pod úrovní terénu cca 0,3 až 0,5 m (dle návrhového průtoku).

Na rozdíl od upravených koryt toků, kde kapacita koryta byla navrhována na minimálně průtok jednoleté vody (spíše dvou nebo pětileté), návrhový průtok pro revitalizovaná koryta se volí hodnotou třicetidenní vody, případně vody půlleté, výjimečně jednoleté vody. Tento menší průtočný profil koryta revitalizovaného toku zajistí, že při vyšších než návrhových průtocích vody dojde k vybřežení vody z koryta do údolní nivy a koryto není při povodňových průtocích namáháno a nevyžaduje těžké opevnění. Mírné deformace průtočného profilu, případně mírné posuny trasy v údolní nivě zpravidla nejsou na závadu. Podmínkou však je, že údolní niva není zastavěna.

Původní koryto upraveného toku se v rámci revitalizace zahrne zeminou, protože by mohlo odvádět vodu z revitalizovaného toku, jehož dno je výše než dno původního toku. Vzhledem k výrazně menším rozměrům revitalizovaného koryta oproti původnímu korytu je v rámci akce nedostatek zemního materiálu na úplné zahrnutí původního koryta. Proto se na původním toku navrhují neprůtočné tůně, které jednak tvoří klidové prostory pro život vodních živočichů, jednak zajistí vyrovnání bilance výkopů a násypů. Tyto tůně jsou plněny podzemní vodou a jsou zdola napojeny na revitalizované koryto. Hladina vody v tůních je fixována dřevěným nebo kamenným prahem.

Pro odbočení revitalizovaného toku z původního koryta se na začátku navrhuje sedimentační tůň, která kromě účelu zachycení sedimentu a tím ochranu revitalizovaného koryta před zanášením slouží i k vyrovnání úrovní dna původního toku a mělčího dna koryta toku revitalizovaného. Návrat koryta revitalizovaného toku do původního toku se provádí balvanitým skluzem, který zajistí vyrovnání rozdílu dna obou koryt při zachování migrační prostupnosti toku.

Součástí revitalizace toku i nivy je výsadba doprovodné vegetace, která se vysazuje jednak v okolí tůní tak, aby nezastiňovala hladinu tůně, jednak skupinově podél revitalizovaného toku. Podmínkou správného návrhu výsadeb je souhlas odboru životního prostředí s navrženou skladbou, která musí odpovídat místním podmínkám. Nepůvodní nebo okrasné dřeviny jsou z hlediska ochrany přírody nepřípustné.

Podklady a podmínky pro revitalizaci drobných vodních toků

 Předpokladem pro úspěšný návrh a realizaci akce revitalizace upraveného vodního toku jsou:

• zájem investora o výstavbu,
• řešitelné majetkové poměry lokality,
• vhodný tvar údolní nivy,
• hydrologické poměry toku,
• kvalita vody,
• účelnost migrační prostupnosti toku,
• osvěta u dodavatele.

Zájem investora o výstavbu je prvním předpokladem pro úspěch revitalizační akce. Vzhledem k tomu, že řada laiků, ale i odborníků nemá zcela jasno, co pojem revitalizace toku znamená, je třeba, aby byl potenciální investor seznámen s předpokládaným efektem revitalizace a důvody, proč se revitalizace toků realizují. Důvodem přípravy stavby nesmí být jen to, že je to moderní nebo že je možno na takovou stavbu získat finanční dotaci. Ujasnění cíle revitalizace je třeba akcentovat zejména u soukromých subjektů nebo obcí, větší investoři (podniky Povodí, Lesy ČR) zpravidla již mají v této oblasti jasno.

Majetkové poměry na uvažované lokalitě mohou být pro přípravu akce likvidující. Na rozdíl od „bodových“ staveb, jako jsou např. vodní nádrže, jsou revitalizační stavby stavbami „liniovými“, kde mohou být stavbou dotčeny desítky vlastníků. Vlastnímu projektovému řešení by mělo předcházet zpracování jednoduchého záměru nebo studie proveditelnosti, kde hlavní důraz by měl být kladen na průzkum ochoty vlastníků řešit vlastnické vztahy (prodejem, věcným břemenem). Při této činnosti je účelné, aby byli dotčení vlastníci osobně navštíveni, zpracovatel materiálu vysvětlil dotčeným vlastníkům účel celé akce a přesvědčil je, aby zaujali k akci kladným přístup. Ideální stav nastává, pokud se již v této fázi podaří získat pro stavbu celý pás údolní nivy a je možno volit trasu podle morfologie terénu, nikoliv kličkovat s trasou toku podle disponibilních pozemků. Podstatné současně je, aby se vlastnící či uživatelé okolních pozemků k akci stavěli vstřícně, jinak hrozí likvidace zejména výsadeb při obdělávání ploch nebo pastvou dobytka.

Ideální lokalita pro revitalizaci je taková, kde řešený tok prochází luční tratí, je trvale a dostatečně vodný a majitelé, resp. uživatelé okolních pozemků souhlasí se změnou trasy koryta a se snížením povodňové zabezpečenosti. V každé lokalitě je třeba posoudit morfologii povodí, erozní ohroženost a splaveninový režim a určit kategorii potoční tratě a tomu přizpůsobit navrhovanou koncepci revitalizace. Pro úspěšný návrh revitalizace toku je účelné využít historických podkladů, v nichž je možno určit původní trasu toku před úpravami jeho trasy. Dobrý podklad pro rozhodování návrhu nové trasy může dát i hydropedologický průzkum údolní nivy, z něhož je možno přibližně určit původní trasu.

Synonymem přirozené trasy je často chápán meandrující tok. Meandrování je ale přirozené pouze pro určitou skupinu vodotečí, která je charakteristická svou vodností (rozměrem koryta) a především pak charakterem (podélným sklonem a příčným profilem) potoční nivy, stejně jako půdními podmínkami. Meandrování je přirozené spíše v méně sklonitých polohách se širokou nivou. Při meandrování toku v nevhodné lokalitě je destrukce koryta jen otázkou času, vzhledově navíc tok nepůsobí přirozeně.

Návrh správné trasy musí vycházet z výše uvedených charakteristik nivy a toku, velmi často je správnější trasa volně vlnovitá, v bystřinných polohách i poměrně přímá, složená z lomených úseků podle sklonu údolnice.

Obecně lze konstatovat, že revitalizovat tok ve vysoce produkční krajině, kde není vůle vlastníků ani dostatek státní půdy ke směnám, s malým podélným sklonem údolnice, a který navíc je recipientem plošného odvodnění, je technickým i metodickým problémem a je vhodné zvážit, zda se do takové akce vůbec pouštět.

Rozměry koryta by měly odpovídat lokalitě a vodnosti. Upravená koryta byla zpravidla výrazně zahloubena jednak z důvodu kapacity, ale mnohem častěji z důvodu možnosti gravitačního zaústění odvodnění. Podle současných přístupů není při revitalizacích již nezbytné takový rozměr koryta zachovávat. Naopak mělčí a užší koryto mnohem lépe splní požadavky revitalizace – koryto je lépe zapojeno do krajiny a lépe koresponduje s hladinou podzemní vody v okolí.

Ne každý tok může být podle této zásady revitalizován a je otázkou, zda vůbec revitalizovat toky, kde není možné koryto zmenšit. Je-li tok recipientem odvodnění okolních pozemků, nelze tyto stavby jednoduše zlikvidovat. Vhodným řešením je buď podchycení svodných drénů do paralelně položeného drénu, který bude vyústěn v jednom místě v nižší části trasy, nebo otevření jednotlivých výústí směrem proti toku a vytvoření zamokřených lokalit nebo tůní.

Menší koryto je výhodnější i z hlediska jeho stability. Při povodňových průtocích dojde brzy k vybřežení a vlastní koryto pak není devastováno, protože není dosaženo extrémních hloubek a rychlostí. Voda protékající inundací většinou na korytě nezpůsobí vážnější škody.

Opevnění revitalizovaného koryta by mělo být výjimkou a navrženo pouze na základě posouzení rychlostí průtoku vody a stability koryta. Ve většině případů postačí pouze zajištění stability dna, aby nedocházelo k jeho zahlubování. Pokud je navrženo opevnění koryta, jedná se zpravidla o kamenné pohozy či záhozy a použitý materiál by měl být místní.

Ideální návrh revitalizovaného koryta je takový, který se obejde zcela bez spádových objektů, protože podélný sklon toku je změnou délky trasy upraven do takového sklonu, který zajistí nevymílací rychlosti. Z tohoto pohledu je ideální vkládat pouze stabilizační objekty, které fixují trasu v důležitých profilech, ale nevytvářejí výškové skoky.

Hydrologické poměry toku - zvyklostí je, že koryta vodních toků se dimenzují na návrhové průtoky velkých vod. Při revitalizacích je ale z hlediska funkce navržené úpravy důležitější průtokový režim při průtocích minimálních. I při nich by měla být zachována průchodnost toku nebo alespoň určité minimální hloubky vody.

Je-li koryto dimenzováno na menší kapacitu, znamená to, že voda dříve vybřeží a v korytě nedochází k velkým rychlostem, které pak působí destrukci koryta. V praxi je některými projektanty využívána tzv. voda Q_1/2 („půlletá“) nebo Q_m = Q_30d (třicetidenní).

Kvalita vody v toku může být rozhodujícím kriteriem pro realizaci či likvidaci záměru revitalizace. V řadě případů protékají v tocích (zejména procházejících intravilánem) splašky, v lepším případě naředěné vodou z toku, v horším případě (zejména v dobách sucha) zcela neředěné. Jak vyplývá z pojmu revitalizace, jedná se o znovuoživení toku a požadovat oživení ve vodách silně znečištěných je ilusorní.

Migrační prostupnost

Z hlediska úseku toku je ideální, pokud revitalizací vznikne co nejdelší nepřerušená migrační cesta, napojená shora i zdola na přirozené vodoteče. Jako nevhodné z tohoto pohledu jsou naopak úseky, ohraničené z obou stran neprostupnou překážkou typu vodní nádrže, tvrdě opevněného koryta apod. Jsou-li ale sledovány určité specifické zájmy, je samozřejmě možno zvolit i takový úsek, za předpokladu dodržení ostatních zásad.

Obecně migračními překážkami v toku jsou spádové objekty příliš vysoké, bez dostatečné hloubky v podjezí i nadjezí, trubní propustky, nepřiměřeně hrubé kamenivo v pohozu a úseky s tvrdým a hladkým opevněním při malých průtocích.

Revitalizovaný vodní tok musí být průchodný pro vodní organismy, jejichž migrace vodním tokem je v dané lokalitě žádoucí a přirozená. Prioritně je třeba respektovat druhy, pro něž je migrace součástí životního cyklu (vývoj, rozmnožování, zajištění potravy). Při revitalizačních úpravách je třeba využívat migračně prostupné spádové objekty (zdrsněné skluzy, stupně s rampou apod.).

Revitalizovaný vodní tok musí být průchodný pro vodní organismy, jejichž migrace vodním tokem je v dané lokalitě žádoucí a přirozená. Součástí koryta by měly být i tůně pro přežití organismů v dobách přísušku.

Součástí koryta by měly být i tůně pro přežití organismů v dobách přísušku. Tyto tůně ale není nutno většinou budovat jako těžce opevněné objekty. Velmi často postačí prosté rozšíření a zahloubení koryta. Vzhledem k tomu, že zde přirozeně bude docházet ke zklidnění proudění, není nutno je opevňovat více než zbytek koryta. Zpravidla postačí stabilizovat profil vtoku a výtoku.

Podrobně se problematikou migrační prostupnosti toků zabývá TNV 75 2332 zařízení pro migraci ryb a drobných vodních živočichů přes překážky v malých vodních tocích nebo publikace Revitalizace vodního prostředí (Just, 2003).

Osvěta u dodavatele

Při vlastní realizaci stavby je třeba přímý kontakt projektanta s dodavatelem stavby. Řada i kvalitních dodavatelů nechápe dosud význam revitalizací toků a proto se snaží koryta přehloubit, aby byla schopna provést průtoky, na něž bylo dimenzováno koryto. Také zpravidla používaný půlkruhový příčný profil se snaží nahradit lichoběžníkem, v lepším případě obdélníkovým korytem se svislými břehy. Vstřícný dodavatel přijímá vysvětlení a dokáže i používat vhodné nástroje na realizaci. Jako příklad slouží dodavatel, který si po vysvětlení smyslu revitalizace nechal vyrobit speciální půkruhový nástavec na lžíci bagru.

Dobrá informovanost dodavatele je účelná i z toho důvodu, že dodavatelé si při realizaci potkávají s místními obyvateli, kteří pochopitelně nechápou, proč koryto s kapacitou např. pětileté vody je nahrazováno tak malým korytem. Při vysvětlení důvodu této změny dochází i k ovlivnění pozitivního myšlení široké okruhu místních obyvatel.

Závěr

Obor revitalizace vodních toků sbírá informace a pozitivní i negativní zkušenosti již 23 let. Od prvních pionýrských pokusů se postupně dostal tento obor k dnešnímu, již poměrně modernímu přístupu. Na základě těchto poznatků byla navržena a realizována řada staveb v různých oblastech. Určitě by bylo účelné pokusit se zhodnotit realizované stavby z hlediska jejich funkčnosti a významu pro krajinu.

Doporučená a použitá literatura

1. EHRLICH, P., GERGEL, J. et al.: Metodické pokyny pro revitalizaci potoků. /Metodika 20/1966./ Praha: Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy, 1996. 72 s., 2 příl.
2. EHRLICH, P., ZUNA, J., NOVÁK, L., ŠLECHTA V., KŘOVÁK, F.: Revitalizační úpravy potoků - objekty. [Metodika 14/1994.] Praha, Výzkumný ústav meliorací a ochrany půdy 1994, 76 s.
3. GERGEL J.: Hydrobiologické a hydrochemické hodnocení provedených revitalizací potočních koryt a niv, MŽP Praha 2000, 2002
4. GERGEL, J. et al: Revitalizace drobných vodních toků, MZe ČR, VÚMOP Praha, Metodická pomůcka, Praha 1999, VÚMOP Praha, 13 s. + příl., ISSN 1210-1672
5. JUST, T. et al.: Revitalizace vodního prostředí. 1. vyd. Praha: AOPK ČR, 2003. 144 s.
6. JUST T. a kol.: Vodohospodářské revitalizace a jejich uplatnění v ochraně před povodněmi, Ekologické služby, AOPK ČR a MŽP ČR Praha, 2005, 3259 s., ISBN 80-239-6351-1
7. KRÁLOVÁ, H. (ed): Řeky pro život. 1.vyd. Brno: ZO ČSOP Veronica, 2001. 440 s. ISBN 80-238-8939-7
8. MACURA V., HALAJ P. (2013): Úpravy a revitalizace vodných tokov, STU Bratislava, 228 str., ISBN 978-80-227-3925-2
9. ŚEDIVÝ V., VRÁNA K. (2011): Vodní hospodářství – Hydraulika, malé vodní nádrže, revitalizace krajiny, VOŠ vodního hospodářství a ekologie     Vodňany, 235 str., ISBN 978-87096-14-7
10. VRÁNA K. a kol.: Hodnocení použitých metod a objektů při revitalizaci potočních koryt a malých nádrží, Praha 2002
11. VRÁNA, K. a kol.: Revitalizace malých vodních toků, CONSULT Praha, 2004, 60 s., ISBN 80-902132-9-4
12. VRÁNA K. a kol. (2009): Revitalizace krajiny, skriptum, JČU České Budějovice, 150 str., ISBN 978-80-7394-160-4
13. ZUNA J.: Hydromorfologické parametry potočních koryt, Metodický podklad pro projektování revitalizace vodopisné sítě malého povodí, MŽP ČR, Praha 1994
14. ZUNA J.: Zákonitosti transformací potočního dna, Metodika úkolu GA-ČR ev.č. 526/96/1040, VÚMOP Praha, 1996
15. ZUNA J.: Revitalizace malých povodí, VaV 610/2/96. dílčí zpráva PÚ 06, AOPK ČR, 1998