Editorial

1/2024

Vážené čtenářky a čtenáři,

rok 2024 je po delší době rokem, kdy se intenzivně jedná o vyhlašování nových velkoplošných chráněných území. Zatímco v případě Křivoklátska a Soutoku je nejintenzivnější příprava podkladů a vlastních záměrů otázkou posledních zhruba 15let, tak návrh na vyhlášení CHKO v oblasti Krušných hor je zpracováván nejintenzivněji právě nyní. Proto toto číslo přináší řadu článků na vysoce aktuální téma – proč, jak a na základě jakých podkladů zajistit ochranu Krušných hor formou vyhlášení CHKO.

Toto číslo časopisu tak čtenářům nabídne úvodní článek ředitele AOPK ČR Františka Pelce, který hodnotí úvahy o důvodech a významech vyhlášení CHKO v Krušných horách. Kromě vlastní ochrany přírodních hodnot v porovnání se současným stavem článek upozorňuje také na výhody společné správy území z hlediska ochrany přírody, která přináší i výhody pro místní obyvatele a samosprávy. Dovíme se také, že se záměrem jsou seznamováni místní starostové a podnikatelé. Iniciace návrhu vznikla rovněž ze strany některých představitelů samospráv, které pociťují riziko přílišného zatěžování Krušnohorské krajiny různými nesnadno koordinovanými stavebními záměry. V článku Petra Mikšíčka  jsou přehledně zhodnoceny aspekty soužití lidí s Krušnými horami v historii. Snáze tak pochopíme proč nynější krajina a příroda má takové hodnoty, že je dobré je uceleně chránit. Dočteme se tak o tom, že zde lidé měli vždy život poměrně těžký, doprovázený často chudobou, což vedlo k tomu, že osídlení po ztrátě hornického významu hor postupně řídlo a vlivem vývoje v první polovině 20. století došlo téměř k vysídlení této oblasti. Následný vliv poválečné industrializace a z toho plynoucího znečištění prostředí, který se projevil značným vlivem na stav přírodního prostředí – ať už hynutím lesních porostů, neúspěšnou obnovou lesa klasickými lesnickými postupy tak i změnou chemie půd pod vlivem kyselých dešťů. Krajina se tak pro lidi stala málo atraktivní a příliš nikoho nelákala k tomu, aby se do zdejších hor nastěhoval. To však byla dost velká příležitost pro to, aby příroda po zkrocení industriálního znečišťování v 90. letech ukázala svoji sílu při své vlastní obnově. S radostí pak můžeme číst články dalších autorů Vladimíra Melichara, Ondřeje Volfa a Aleše Vorla dokumentující jedinečnost krušnohorské přírody s příklady mnoha vzácných druhů a biotopů. Většina ostatních chráněných území v ČR, by mohla závidět, jakým způsobem se zde zabydleli vlci a hlavně to, že zde nalézají dobré podmínky pro trvalou existenci. V období, kdy klima a dostatek vody v krajině je nepomíjitelným tématem se dovíme z článku Pavla Kolibáče důležité informace o stavu zdejších rašelinišť a opatřením podporujícím zlepšování jejich stavu a stavu okolních lesů.

Vyhlašování územní ochrany je třeba vždy chápat jako společenský konsenzus k přístupu pro vybrané území. Tento konsenzus je pak završen v podstatě politickým rozhodnutím – a to schválením právního statutu ochrany území. K tomuto aspektu se dočtete jak je to s právní ochranou v Krušných horách na české i německé straně v článku Vojtěcha Stejskala, který vyúsťuje v naději společné přeshraniční ochrany založené na evropské spolupráci.

Lze si přát, aby toto číslo pomohlo krušnohorcům, v uvědomění si hodnot své krajiny a přírody. A na základě toho, vzali sami do svých rukou výzvu k tomu, aby území dostatečně chránili pro budoucnost. Nelze totiž spoléhat na to, že doznívající opuštěnost příhraničí, která nyní přeje přírodě, přetrvá napořád.

 

Příjemné čtení a inspirativní přemýšlení o ochraně přírody a krajiny v Krušných horách Vám přeje

Jaroslav Obermajer