Aktuality

O budoucnosti zemědělské krajiny rozhodne reforma Společné zemědělské politiky

Zemědělská krajina čelí celé řadě environmentálních problémů, které ještě více umocňují probíhající klimatické změny. Není tak překvapující, že v době, kdy evropské instituce intenzivně jednají o nastavení zemědělské politiky po roce 2020, probíhá celá řada aktivit, které se snaží změnit dosavadní přístup ke krajině a hospodaření. Začátkem listopadu 2019 více než 2500 vědců ve svém otevřeném dopise upozornilo na bezprecedentní úbytek biodiverzity v rámci EU, který dali do souvislosti s intenzifikací zemědělství a Společnou zemědělskou politikou (dále SZP) EU. Na národní úrovni byla jednou z nejvýznamnějších iniciativ společná petice České společnosti ornitologické a Českomoravské myslivecké jednoty „Vraťme život do krajiny“, která zahrnovala celou řadu požadavků navázaných na zemědělské dotace. Petici podpořilo více než 56 000 lidí a 6. prosince loňského roku byla předaná ministrovi zemědělství Miroslavu Tomanovi.

Jednání o nastavení SZP EU mezi Evropským parlamentem a Radou EU probíhají na základě návrhu, který v červnu 2018 zveřejnila Evropská komise. Návrh sice obsahuje několik pozitivních prvků, ale zdaleka nepředstavuje dobře nastavený rámec vzhledem k množství výzev, kterým v zemědělství a zemědělské krajině čelíme. Největší část rozpočtu SZP (cca 70 %) je stále určena na necílové a nespravedlivé přímé platby. Takto jsou blokovány zdroje na opatření, které by mohly přinášet přidanou hodnotu ať už v oblasti ochrany životního prostředí nebo klimatu. Pozitivním prvkem je nový systém kondicionality (základní podmínky, které musí splnit každý příjemce dotací), který je kombinací existující křížové podmíněnosti (angl. cross-compliance) a některých prvků tzv. ozelenění přímých plateb (angl. greening). Problémem je přílišná volnost, kterou Komise nechává členským zemím při nastavování jednotlivých parametrů, což může vést jednak k nerovnosti podmínek mezi farmáři v rámci EU, ale ještě pravděpodobněji k celkově nízké ambici při definování podmínek. Novým a potenciálně zajímavým prvkem jsou tzv. ekoschémata - opatření, která mají přispět k naplňování cílů v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu ze zdrojů prvního pilíře. Posledním prvkem tzv. zelené architektury SZP jsou opatření v rámci druhého pilíře jako například agroenvironmentálně-klimatická opatření, která už v současnosti patří k nejvýznamnějším zdrojům financování opatření pro biodiverzitu na zemědělské půdě.

Přestože návrh Komise zdaleka nebyl dostatečně ambiciózní z pohledu ochrany životního prostředí a klimatu, jednání Rady ministrů zemědělství vedou k dalšímu oslabení návrhu, např. v oblasti ochrany půdy, povinné rotace plodin nebo u požadavku vyčlenit určitý podíl neproduktivních ploch. V Evropském parlamentu při jednáních o budoucím nastavení SZP hraje vedoucí úlohu Výbor pro zemědělství a rozvoj venkova, ale jeho návrhy spíše vedou k zachování status quo. S pozitivními návrhy přichází Výbor Evropského parlamentu pro životní prostředí. Týkají se například posílení standardů nové kondicionality, lepšího propojení cílů SZP s cíli v oblasti ochrany životního prostředí a klimatu nebo požadavku vyčlenit 30 % prostředků prvního pilíře na ekoschémata. Výbor také požaduje vyčlenit zdroje SZP, které budou přímo přispívat k dosažení cílů v oblasti ochrany biologické rozmanitosti a ekosystémových služeb. Momentálně probíhají jednání mezi těmito dvěma klíčovými výbory, jejichž cílem je dospět k nějaké dohodě na klíčových otázkách před hlasováním v plénu, které se očekává v polovině roku 2020.

Na národní úrovni zřídilo Ministerstvo zemědělství už červnu 2018 pracovní skupiny, do kterých přizvalo různé zainteresované strany. Pracovní skupiny se podílely na zpracování SWOT analýzy stavu a potřeb a z nich vycházejících návrhů intervencí jako součásti Strategického plánu pro SZP po roce 2020. Tento plán by měl být předložen ke schválení vládou v polovině roku 2020. Schválené dokumenty na evropské i národní úrovni zásadním způsobem ovlivní, jak bude naše zemědělská krajina vypadat nejméně na další desetiletí.