Editorial

Editorial 1/2015

Chránit, pečovat, množit a podporovat – či všechno dohromady? A jak to dělat správně?

Takhle nějak by se dalo shrnout, co je obsahem tohoto čísla Fóra ochrany přírody. Zdálo by se, že na tato témata bylo popsáno již mnoho papíru, existuje mnoho zkušeností dobrých a zlých, a tak nějak všichni víme, co by se dělat mělo. Čím to tedy je, že stále většinově pociťujeme, že to tak docela úplně „nefunguje“, jak bychom si představovali?

Fórum ochrany přírody si dalo do vínku diskusi. Články tohoto čísla tedy přinášejí názory, se kterými mnohý skalní ochranář či biolog nebo ekolog třeba nebude souhlasit, dokonce ho pobouří. Ale bez nových vizí, odlišných názorů a někdy i dobře míněné provokace není pokroku. Co se zdálo odzkoušené, dobré a pokrokové před dvaceti lety, může být dnes kamenné a zastaralé – jednak kvůli pokroku vědy, ale také kvůli jiným způsobům a větší rafinovanosti lidského využívání svého prostředí a zdrojů vůbec, možná taky větší cyničnosti společnosti, která slyší tolik katastrofických zpráv ze všech stran, že už je jaksi nepojímá a v konečném důsledku jí to je do značné míry jedno... Dokud tedy nepadne kosa na kámen a něco najednou opravdu nefunguje. Povodně ničí vysněné domy a zahrady, ve vodě se nedá koupat a náklady na produkci potravin stále rostou a čím dál tím více nám někdo místo čerstvé stravy vymýšlí jakési amarouny ze skleníků, ne-li z laboratoří. To už ovšem bývá ve hře hodně peněz či politický neúspěch, ale především obvykle řešení není nabíledni, a pokud ho známe, trvá to dost dlouho, než se dá realizovat, a tak si lidé posléze i na tyto problémy zvyknou…

Chceme-li tuto spirálu zastavit či alespoň pozastavit, je celkem lhostejné zda naší motivací bude koupací rybník, „farmářsky“ voňavá a chutná rajčata či možnost pozorovat raroha, tesaříka nebo odumírající kůrovcový les. Potřebujeme soubor argumentů, kterým normální lidé budou rozumět natolik, že je mohou, když ne podpořit, tak alespoň tolerovat, a soubor nástrojů kterými můžeme špatný stav řešit nebo vylepšovat.

Sám jsem si mnohokrát lámal hlavu, jak na to. Pomůže politická síla? Peníze? Potřebujeme lidi přesvědčit, že ochranou přírody naplní své peněženky? Jsou argumentem hotely, školy v přírodě, sjezdovky v krásném lese či kiosek u mokřadu? Nebo máme na to zblbnout půl národa, aby pozoroval nadšeně nenápadné bahňáky pobíhající po březích rybníka či si do deníčku zapisoval, kolik druhů modrásků už pozoroval? Dokážeme lidi přesvědčit, že komáři, klíšťata či roztoči jsou vlastně prima kamarádi? Nebo přijmeme hru – tady budeme bohatnout, využívat a zvelebovat a tady za plotem si spánembohem dělejte co chcete, ale ať nám to moc neleze do zahrad? Potřebujeme argumentovat štěstím žabiček a štěbetajících ptáčků, nebo dokážeme přesvědčit, že když se na to půjde chytře, tak při naplňování našich dlouhodobých potřeb a představ může být štěstí žabiček i poletování motýlů a pestré a voňavé louky jakýmsi (vítaným) „vedlejším produktem“? Otázky možná trochu nadnesené, nikoliv však banální, odpovědi mnohdy nejasné či kontroverzní.

Toto číslo přináší návrh konkrétnější vize ochrany přírody, polemizuje s dosavadním pojetím druhové ochrany a přichází s jiným, hledá odpovědi jak na to nově ve volné krajině i v územní ochraně a pokouší se také „dobít“ argumentační zásobník – nejen v oblasti pojmů, ale i jejich obsahu. Je to zajímavé čtení a dokazuje, že v naší společnosti v oblasti ochrany a managementu přírody cosi nového „kvasí“. Nechte se vyprovokovat nejen k zamyšlení, ale i k reakci. Máte jiný názor? Dejte nám vědět. Byli byste ještě radikálnější? Napište nám do Fóra. Nebo se rovnou přihlaste k účasti na diskuzích Fórem organizovaných. Jeho název sám dostatečně naznačuje, že diskuse a volná výměna názorů je jeho cílem. Více energie a nápadů k lepším výsledkům našeho snažení a širší pochopení a podpora veřejnosti by pak mohly být kýženým výsledkem.

Ladislav Miko

pověřený generální ředitel ochrany zdraví a bezpečnosti potravin Evropské komise