Rozhovor

POKUD STÁT NĚCO CHCE, MĚL BY TO UMĚT PODPOŘIT

Paní předsedkyně, působila jste dlouhou dobu v resortu životního prostředí (ŽP) na pozici náměstkyně ministra, která dlouhodobě zod­povídala za výzkum. Máte tedy k té­matu výzkumu ve vztahu k životnímu prostředí zkušenosti. Jak byste ze svého pohledu zhodnotila reor­ganizaci podpory výzkumu, v rámci které zanikly resortní programy Věda a výzkum (VaV) a vznikla Tech­nologická agentura ČR (TA ČR) a re­zortní výzkumné organizace získaly status veřejné výzkumné instituce (v. v. i.)?

Reorganizace výzkumu, která proběhla v letech 2008–2009, byla bezesporu potřeba. Hlavním smyslem bylo zamezit nepřehlednému financování výzkumu z různých vzájemně nekoordinovaných zdrojů a také řešit problém neefek­tivních výstupů. Jednotlivé resorty pros-tě nedostatečně plnily poskytovatelskou úlohu. Jako smysluplné se jevilo soustředit financování a formulování výzkumných programů pro jednotlivé resorty do jed­noho místa, konkrétně do nově vytvořené Technologické agentury ČR (TA ČR). Původně byla reforma připravena tak, že všechny resorty bez výjimky přijdou o poskytovatelskou úlohu, která přejde do TA ČR. Bohužel se tak nakonec nestalo.

Vypadá to, že po reorganizaci přestal být výzkum považován za součást resortních potřeb a vytrácí se i podíl resortu na určování konkrétních té­mat. Veřejné výzkumné instituce jsou zodpovědné za nacházení zdrojů financování. Nevede tato situace k tomu, že se zaměřují na základní výzkum nebo na tematické dotační programy z EU?

Veřejné výzkumné instituce (v. v. i) jsou podle zvláštního zákona „souk­romé“ veřejné organizace. Oproti Aka­demii věd či vysokým školám jsou v obrovské nevýhodě při přidělování finančních prostředků od státu. Dos­távají peníze na základě bodování svých výsledků v systému RIV (rejstřík, kde jsou shromažďovány informace o výsledcích projektů výzkumu a vývoje a výzkum­ných záměrů podporovaných z veřejných prostředků – pozn. redakce). Přitom však nemají vliv na způsob hodnocení. Auto­maticky se předpokládá, že příslušné re­sorty zafinancují režijní náklady „svých“ v. v. i. a budou u nich zadávat konkrétní témata aplikovaného výzkumu. To se však spíš nestává a v. v. i. jsou nuceny shánět peníze z různých grantů. Logicky se zaměřují spíš na základní výzkum, který jim nese body do RIV, než na ten apliko­vaný. Tak dochází ke ztrátě vazby mezi výzkumem a resortními potřebami.

Jak u TA ČR v současnosti probíhá spolupráce při stanovování témat mezi zadavatelem a zpracovatelem? Jsou schopni společně formulovat řekněme užitečná témata výzkumu? Jaká je v tom role TA ČR?

Pro resort ŽP se při stanovení výzkum­ných úkolů vychází ze dvou strategických dokumentů. Jednak je to Státní politika životního prostředí a dále dokument schválený vládou „Národní priority oriento­vaného výzkumu do roku 2030“, v němž je stanoveno celkem šest priorit, z nichž jednou je ochrana životního prostředí, včetně ochrany přírody. Pro oblast ŽP, stejně jako pro zbývající priority, jsou stanovena kritéria: k čemu konkrétní výz­kum slouží, rozvoj technologií a rozvoj společnosti (v případě ŽP environmentál­ní odpovědnost). TA ČR je povinna vázat finanční prostředky na uvedené priority. Na co se bude výzkum konkrétně orien­tovat v programu, je vždy dohodnuto konkrétně s MŽP. V případě životního pro-středí je to poměrně složitá záležitost, protože jde o multioborovou disciplínu.

Zcela zásadní je otázka financování. V současnosti probíhá diskuse, v níž TA ČR prosazuje, aby se míra finanční podpory výzkumným projektům odvíjela od jednotlivých oborů. Konkrétně jde o to, že některé výstupy z výzkumu jsou komerční, např. průmyslový výrobek, a lze je zpeněžit. V tomto případě by podpora státu měla být nižší, někde kolem 40 %. Jiné výstupy, např. protipovodňová opatření či dlouhodobé zlepšování sta­vu krajiny, jsou primárně nekomerčního charakteru, kdy zákazníkem je stát, resp. veřejná správa. Zde je možná stoprocent­ní podpora, pokud se jedná o veřejnou zakázku ve výzkumu. Ale i tam, kde jde o soutěž např. v rámci programu Epsi­lon, by podpora měla být podstatně vyšší než u „průmyslových“ projektů – těžko se najde soukromý subjekt, který by do takových projektů výzkumu investo­val své peníze. Diskuse o míře podpory výzkumných projektů v dopravě, zdra­votnictví a v ŽP je stále aktuální a stále neukončená.

Myslíte si, že je výzkum v oblasti životního prostředí kvalitní a správně zacílený - a pokud ano, tak že jej aplikovaná sféra dostatečně reflek­tuje?

Výzkum v ŽP má nevýhodu v tom, že je těžko uchopitelný, respektive nelze jednoduše definovat témata a výsledky, které by byly výzkumnou komunitou, která se významně podílí na rozdělování prostředků na výzkum, chápány jako výzkumně hodnotné a dobře měřitelné. Jeho zadavatelé i uživatelé, pokud chtějí být u TA ČR úspěšní, musejí umět své cíle a výzkumné potřeby pojmenovat, dobře interpretovat a kvantifikovat. A to se děje poměrně obtížně. Možná je prob­lém i v tom, že ŽP je dlouhodobě oborem bez přímé vazby na komerční sféru a pos­trádá tak jistou dravost či soutěživost. V prvním kroku je důležité umět si defi­novat prioritu a v druhém splnit zadání vyhlášené soutěže a nastavených kritérií co nejpřesněji. TA ČR neurčuje výsledky výzkumu, ale trvá na tom, že výsledky, ke kterým se žadatel uváže, bezpodmínečně splní. Mám pocit, že v této potřebě „exaktnosti“ se často nechápeme, ale to není specifikum výzkumu v ochraně životního prostředí.

Když porovnáte stav výzkumu u nás a v Evropě, existují zásadní rozdíly?

Je třeba poznamenat, že finanční prostředky na výzkum a vývoj posky­tuje nejen stát, ale také Evropská unie, v současnosti zejména z programu Hori­zont 2020. Každý stát podporuje základní výzkum ve výzkumných organizacích a aplikovaný výzkum ve výzkumných or­ganizacích a ve firmách. Různě intenzivně, ale v principu je tento model všude stejný. Výzkumné organizace ze zemí na západ od nás však daleko více žádají o finanční podporu na základní výzkum z celoevrop­ských programů. Aplikovaný výzkum se v těchto zemích zajišťuje spíše na národní úrovni, vedle veřejných prostředků se na financování tohoto výzkumu významně podílejí firmy. V ČR a v dalších postko­munistických státech platí, že o podporu z celoevropských zdrojů více žádají firmy (a jsou úspěšné), zatímco akademická pracoviště žádají méně nebo neúspěšně.

Obecně platí, že ve všech typech výz­kumu máme slušný průměr, ale nic zázračného. Nemáme žádnou „hvězdu vědy“ - kdo z českých vědců by si dnes zasloužil Nobelovu cenu? Na druhé straně jsme neudělali „díru do světa“ s žádnou aplikací výzkumných výsledků. I když tím­to konstatováním by se mohli cítit uraženi třeba autoři elektronových mikroskopů, producent kyseliny hyaluronové, autoři navigací pro bezpilotní letadla nebo autoři dalších velice zajímavých IT ap­likací a softwarů. Když ale přepočteme tyto úspěchy na státem vydané finanční prostředky, je jich méně než ve srovnatel­ných zemích.

Jakou roli hraje v tuzemském výz­kumu Akademie věd ČR? Je tato instituce typickým představitelem vědecké obce na státní úrovni?

AV ČR - stejně jako GA ČR, TA ČR - má sa­mostatnou rozpočtovou kapitolu v rámci státního rozpočtu. Ústavy AV ČR, dnes sa­mostatné veřejné výzkumné organizace, jsou orientovány zejména na základní výzkum. Řada z nich má výborné výsled­ky ve svých oborech. Některé by navíc mohly být příkladem dobrého apliko­vaného výzkumu. Nelze proto jednoduše odpovědět na otázku, zda je Akademie typickým představitelem vědecké obce. Spíše je její významnou součástí - zahr­nuje 53 z celkového počtu více než 200 výzkumných organizací u nás. Hraje tedy v celém systému významnou roli.

Jaké jsou největší současné prob­lémy výzkumu v ČR?

Osobně vidím dva problémy k řešení: 1. Institucionální podpora by měla být poskytnuta úspěšným, a to diferencovaně, podle toho, v čem jsou úspěšní. Vyšší míru jistoty a tedy institucionálního finan­cování (tj. prostředků, které se přidělují, o které se nesoutěží) by měli mít ti, kteří dělají dobrý základní výzkum, menší míru podpory ti, kteří pracují na praktických tématech, která mohou přinést peníze. 2. Jako velký problém vidím nedostatečnou spolupráci veřejných výzkum­ných organizací a soukromých firem. V současnosti vynakládají soukromé firmy větší část finančních prostředků do vlastního výzkumu. Když něco chtějí, tak si to udělají na vlastních výzkumných pracovištích a nevyužívají často kvalitní výzkumný potenciál na akademických pracovištích a vysokých školách. Od začátku roku 2014 máme v daňovém zákoně možnost daňových odpočtů na služby výzkumu nakupované od výzkum­ných organizací. Doufám, že to pomůže a oba problémy se postupně budou řešit.

Můžete uvést pár úspěšně řešených výzkumných témat s podporou TA ČR, ale i dlouhodobě neúspěšné výzkumné aktivity a důvody, proč se nedaří?

TA ČR existuje teprve pět let, takže na zásadní hodnocení je poměrně brzo. Nicméně na web už teď umisťujeme úspěšné projekty, které postupně končí. Mohu říci, že většina projektů je úspěšná. Zásadní je, že máme nastavena pravidla tak, že není možné, aby výzkumný projekt skončil zcela bez výsledku. Navíc každý výsledek je nějakým způsobem využit v praxi. Máme pět let po ukončení pro­jektu na to, abychom sledovali, zda a jak výsledek přešel do praxe.

Děkujeme Vám za rozhovor.