Analýzy, komentáře

Ochrana přírody jako řemeslo i životní styl

Rezekvítek patří mezi nejstarší ochranářské spolky v Brně. Jeho založení se datuje do roku 1991, ale již před rokem 1989 byli naši zakladatelé (zde je potřeba zmínit Hanu Korvasovou a Aleše Máchala) aktivní v rámci dobrovolnických akcí pionýra, Vysoké školy zemědělské a jiných organizací.

Spolek má dvě linie působnosti, které se vzájemně protínají. První je ochrana přírody koncentrovaná v úseku Péče o přírodu. Druhá linie je vzdělávací a věnuje se environmentálnímu vzdělávání, výchově a osvětě. Tyto aktivity zajišťuje úsek Pro školy a Tvůrčí centrum.

Ochranářské aktivity byly původně soustředěny kolem akcí na brněnských chráněných územích, zejména kolem Kamenného vrchu. Postupem času se portfolium lokalit a činností rozšířilo a úsek se profesionalizoval. Dnes má ochranářská část na rozdíl od mnoha neziskových organizací pracovníky na plný pracovní úvazek. Jádro tvoří vedoucí (koordinátor, metodik) a dva terénní pracovníci (zahradník a zoolog).

Úsek Péče o přírodu má tři základní programy: péči o chráněná území, přírodě blízké rekultivace po těžbě nerostných surovin a tvorbu a ochranu krajiny. V minulosti jsme se ale věnovali třeba realizaci přírodních zahrad, arboristice či dřevovýrobě. Aktivity se snažíme čím dál více zužovat, abychom měli dostatek času, sil a prostoru na ochranářské záměry, ve kterých vidíme největší potenciál.

Ochranářské aktivity

Patrně největší část zabírají terénní práce. V současnosti působíme na více jak třiceti lokalitách v Brně, v Moravském krasu a na Vyškovsku (z toho sečeme přes 36 hektarů). Mezi naše klíčová území patří Kamenný vrch v Brně, Hádecká planinka a Stepní stráně u Komořan. Od roku 2023 máme status pozemkového spolku.

Primárně se věnujeme stepním biotopům, kde provádíme širokou škálu tradičních zásahů (kosení, pastva, výřezy křovin) i nekonvenčních opatření (vypalování, narušování drnu, oplocování ohrožených rostlin). Věnujeme se i lesním a mokřadním stanovištím. Od roku 2019 v lokalitě Žebětínského rybníka stavíme podél migračních koridorů obojživelníků zábrany. Za sebou máme i první výlov invazních ryb.

Kolegové napříč republikou i obory se často přou, jestli je víc důležitá ochrana biotopů nebo jednotlivých druhů. V tomto směru jsme pragmatičtí. Většinou vycházíme z dané situace a snažíme se chránit druhy i stanoviště. V případě druhů provádíme vlastní záchranné programy.

Na Kamenném vrchu před pár lety dohasínala populace koniklece lučního českého s posledním trsem. Díky velmi detailnímu managementu se nám podařilo rozšířit populaci čítající třicet kvetoucích trsů. O Stepní stráně u Komořan jsme začali pečovat s cílem posílit škardu panonskou, která zde má poslední přirozený výskyt v ČR. Stačilo málo – kosení, pletí, narušování půdy a oplocení jednotlivých rostlin. Z jedinců jsou dnes už desítky. Velkou výzvou je pro nás mnoho let hadinec nachový na Hádecké planice. Už jsme v jeho prospěch vypalovali, orali, strhávali drn, kopali, vytrhávali mech. Nemůžeme říct, že se početnost zvyšuje, každopádně se populace drží. Radost nám děla třeba jasoň dymnivkový, který je čím dál hojnější nejen na světlinách v Údolí Říčky, ale také na Velkém Horneku, dokonce i na Hádecké planince.

Velký důraz klademe na invazní rostliny. Máme za sebou likvidaci všemožných druhů, což jsou nesmírně cenné zkušenosti. Třeba už v roce 2012 jsme začínali s injektážemi. Aktuálně se „bavíme“ pajasany, klejichou hedvábnou a mahonií cesmínolistou. Evergreenem jsou křídlatky, zlatobýly i akáty. Snad díky zkušenostem, snad i úspěšnosti, se nás obrací státní správa, samosprávy a odborné instituce. Dokonce jsme se podíleli na posledním vydání standardů AOPK ČR k likvidaci invazních druhů rostlin. Jedním z našich cílů je likvidace s co nejmenším použitím herbicidů. Bohužel u mnoha druhů není jiná racionální možnost než za použití chemie.

Zapojování do přímé ochrany přírody

Co dělá náš úsek odlišný od jiných organizací, je propojování EVVO a dobrovolnictví s ochranou přírody. Není to nic nového, co by spadlo jen tak z nebe. Naše know-how budujeme po léta a rok co rok vylepšujeme, jak zkvalitnit koordinaci a větší zapojování všech možných skupin.

Především je to náš vlajkový výukový program Děti pečují. Žáci a studenti chodí na území, kde mají program skládající se z teorie a didaktických aktivit. Navíc se děti zapojují do pomoci s péčí o chráněná území, kdy hrabou seno, vyřezávají křoviny nebo sbírají odpadky.

Umožňujeme absolvovat odbornou praxi studentům středních a vysokých škol. Tady bych rád vyzdvihl dlouholetou spolupráci se Střední zahradnickou školou Rajhrad. Každoročně k nám chodí i studenti Masarykovy i Mendelovy univerzity, aby trošku načichli skutečné ochranařině – řemeslu, kterému se musí vyučit praxí.

Dalším typem zapojování veřejnosti je pořádání dobrovolnických dnů. V současnosti nejvíce akcí tvoří firemní dobrovolníci. Ročně přivítáme přes 200 dobrovolníků na přibližně 20 akcích. Dobrovolníci si odnáší nejen balík informací o ochraně přírody a území, kde pracovali, ale i dobrý pocit z dobře odvedené práce.

O konkrétních chráněných územích se snažíme informovat formou exkurzí pro veřejnost. Na územích, kde dlouhodobě působíme, navazujeme spolupráci s místními občany i samosprávami. Širší působnost na územích a osobní přístup jsou pro nás důležité. Díky spolupráci o nás okolí ví. A naopak jsme informovaní, co se na územích děje. Dokonce u místních udáváme seno či dříví, které bychom jinak nechali zkompostovat nebo bychom ho spálili.

Spolupracujeme i se spřátelenými organizacemi. V minulosti to byl například Pozemkový spolek Hády. Aktuálně máme kooperaci s ČSOP ONYX, který na jižní Moravě řeší dva LIFE projekty. Pomáháme s managementy na Pouzdřanské stepi, Špidlácích nebo na Kamenném vrchu u Kurdějova (což je náš druhý Kamenný vrch, kde působíme).

Jiný pohled na rekultivování krajiny

Mnoholetou doménou Rezekvítku jsou přírodě blízké rekultivace, jejichž duchovním otcem je kolega Lubomír Tichý působící v Pozemkovém spolku Hády. Ekvivalentem rekultivací přírodě blízkých je ekologická obnova, ale z nostalgie se držíme původního popisu. Má to totiž svá specifika.

Rekultivace je potřeba provádět tam, kde je dobré pomoci přírodě. Tyto specifické zásahy jsou založeny na řízení sukcese, kterou můžeme blokovat, posilovat nebo nechat vývoj bez zásahů. Díky této kombinaci jsme zvládli provést nejednu zdařilou rekultivaci. Dokonce tento přístup je možný aplikovat i mimo lomy, ve volné krajině i městě.

V současnosti působíme v lomech Mokré a v Želešicích, nově pak ve štěrkopískovně v Mohelnici. V minulosti jsme měli pod sebou hádecké lomy. V lomech vytváříme specifické biotopy, především ty s teplomilnou vegetací. Dlouhodobě se zabýváme lesnickými rekultivacemi. Často se ještě dnes setkáme s „průmyslovými“ výsadbami, kde jsou stromečky vysázeny pěkně v řádcích, občas doplněné nepůvodními druhy. A právě tohoto přístupu jsme opakem.

Náš přístup lesnických rekultivací tkví ve vytváření druhově, časově i prostorově bohatých biotopů. Používáme původní i netradiční druhy, jako jsou duby pýřité, jeřáby břeky či oskeruše, které si sami pěstujeme. Na již námi založených rekultivacích provádíme výřezy plošek s následnou dosadbou. Prostorově vytváříme různé mikrosvětliny, lesní okraje a průseky, pařeziny či řídkolesy. Naší dlouholetou laboratoří je zrekultivovaná výsypka, kde experimentujeme s různými přístupy.

V rámci rekultivací provádíme řízené výsevy rostlin. Osivo si připravujeme sami pomocí sběru mnoha druhů semínek, které jsou specifické pro daný typ biotopů. Zatravňování děláme i pomocí přenosu sena z druhově pestrých luk. Pro stabilizaci různých výsypek, svahů a deponií jsme vyvinuli travní směsi s pracovními názvy jako Restor, Dives Calcis, Starting Coctail apod.

Od roku 2020 působíme ve štěrkopískovně v Mohelnici, kde se zaměřujeme i na vodní biotopy. Podíleli jsme se na vytváření tůní nebo umělých hnízdních stěn pro břehule. Založili jsme unikátní loučku pro ohniváčka černočerného s podílem původních šťovíků a experimentálním přístupem sečení. Na podporu kriticky ohrožené přesličky různobarvé, která se zde vyskytuje, vyřezaly příbřežní porosty, abychom jí uvolnili prostor a zabezpečili maximální osvit.

*Koniklec velkokvětý jen pro celou rezervaci vlajkovým druhem. Pro propagaci území a jeho ochrany jsme původně říkali, že Kamenný vrch je největší lokalita s konikleci v Brně. Jenže pak jsme si uvědomili, že tak velká lokalita není nikde u nás. Dokonce se nic takového není ani v rámci jeho areálu. Tudíž jsme se nespletli, když se řeklo, že je to největší populace v Evropě, zároveň i na celém světě.